Nikdy to nevzdávej

85% - Originality film nemá ani co by se za nehet vešlo. Tohle by se mělo říct hned na začátek. Přesto jsem byl tak očarován zběsilým spádem a cool nádechem, že mi to vůbec nevadilo. Bojová umění a filmy kolem nich mám rád. To také hrálo velkou roli v mém hodnocení. Djimon Houston byl parádní učitel, Sean Faris zvláštní žák. Určitě nejsem jediný, komu připadal jak Cristiano Ronaldo :). S takovou vizáží se mu spoustu věcí těžko věřilo. Cam Gigandet byl naopak super šmejd. Chvíli jsem hloubal odkud ho jen znám a pak jsem si vzpomněl a hned zase raději zapomněl a byl rád, že tentokrát hrál v něčem pořádném. Bitky byly velmi povedené, takový teen Fight club. Pět prostě dát nemůžu, i kdybych chtěl, ale velmi silné čtyři téhle letní zábavě dám s velkou chutí... (19.03.2009)

Jop, takovejhle malej akční filmek jsem asi potřeboval. Příběh je sice originální jako rozcvička kickboxera v patnáctém roce tréninku, ale nevadí, protože důležitý je způsob podání. Ačkoliv má snímek téměř 110 minut, ani jednou jsem se nestihl nudit. Hlavní hrdina jasnej sympaťák, působil na mě jako mix Christiana Ronalda, Sashy Mitchella a Lorena Avedona, možná má od každého trochu, každopádně byste měli vědět, že se jmenuje Sean Faris. V cestě za finálním roundkickem jej provází charizmatický Djimon "Nabušenec První" Hounson, namachrovaný Cam Gigandet, potoky potu, spousta technik brazilského jiu-jitsu či izraelského krav maga a několik vedlejších postav. Zrežírováno dynamicky. Závěrečný Beatdown měl trochu nečekaný průběh (to gesto v semifinále se mi líbilo), souboje vcelku ok, hodně škrtících hmatů či pákových technik, jen ten poslední duel mohl být o trochu delší nebo ještě víc "vytunningovaný". 70% Užil jsem si to náramně. P.S.: malá výtka tvůrcům - capoeira neznamená jen efektní horizontální vrut, salto dozadu nebo stoj na jedné ruce... a pak inkasovat jedno dělo do ksichtu a šmitec (viz zde Craig Raboteau nebo v The Quest Cesar Carneiro)... capoeira umí být hodně kontaktní, tvrdá a nevypočitatelná. Snad vám to Lateef Crowder coby Eddy Gorgdo v Tekkenovi předvede... (28.07.2008)

Pustil jsem si to, protože je Amber fakt kost. Na šarvátky mě neužije. Beztak to je klasickej stereotyp – kluk začne zápasit, aby porazil jednoho zmrda, co mu dal přes hubu. Má učitele, kterej tomu strašně rozumí; padnou nějaký chytrý řečičky. A nakonec přijde final fight. K tomu hraje odvazová hudba, která je bohužel prokládaná uhekanýma sračkama. Špatný to není, ale jen pro někoho, kdo to docení a komu nevadí vidět ikstou variantu toho už viděnýho. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh ** | hudba *** | humor – | akce *** | napětí * | pustil bych si znova ** (24.01.2014)

Jako střižené ze života... Kamarád nedávno přebral na zábavě a v opojení zhruba tak devíti promilí se začal sápat po nejkrásnější holce na parketě. Když se ale ukázalo, že ten sloup v rohu není nosný pilíř kulturáku, nýbrž její boyfriend, ztichl celý bar a DJ přestal hrát. Statný to ochránce křehké dívenky pohrozil kamarádovi jistou smrtí a vyzval ho na duel. "Pozítří na parkovišti", pohrozil, až se stěny zatřásly. No nic, kamaráda jsme odvezli domů, aby si zkusil vzpomenout alespoň na to, jak se jmenuje a nazítří ho na jeho vlastní přání doprovodili do tělocvičny. Tam udělal jedno kolečko (kolem švédské bedny) a řekl, že to stačí. I tak si stačil natáhnout sval na noze. Jako správný vesnický hoch se srdcem na pravém místě nás pozval na poslední večeři, kde se s námi rozloučil. "Víš co? Já mu prostě řeknu, že tohle město není dost velký pro nás oba!" huhňal po sedmém pivu a lihovkou si při tom maloval na břicho pekáč buchet. Ten večer jsem ho viděl naposledy, i když v posledním čísle místního zpravodaje psali, že "mladík nalezený v závěji na parkovišti s šerifskou hvězdou na čele byl propuštěn do domácího léčení." Před pár dny jsem ve městě potkal onu příčinu; sličnou slečnu, co je vysazená na chlapy připomínající hranu cihlové stavby. Nechtěla mi říct nic konkrétního, nakonec z ní vypadlo jen to, že momentálně s nikým nechodí. Řekl jsem si "nikdy to nevzdávej" a pozval ji na čaj. Přikývla a já dodnes žiju. Ovšem, abych se dobral nějakého závěru, který by korespondoval s tímto filmem; načančaná pipina ve značkových hadrech je pořád jenom pipina. (08.01.2013)

Film se tváří velice dynamicky a mladě – střihem a hudbou. Když si však tohle odmyslíme, zůstane klišovitá historka pro teenagery, kterou jakoby psala jejich staropanenská teta. A vzpomněla si přitom na Karate Kida a Klub rváčů. Příběh nemůže být provařenější – outsider s trablemi, leč dobrým srdcem – proti zlému školnímu idolovi vytuněnému fotříkovými prachami a jeho zjevně drtivou výchovou. Kdopak asi vyhraje? Přidejte jednoho kamaráda šprta, jednu krásku, jednoho otcovského mentora – a máme hotovo. Dialogy by se hodily pro mnohem starší postavy, a to ještě jen z románů červené knihovny. Pohnutky postav jsou vysvětleny na úrovni psychologie z pomocné školy. Ještě navíc nedůsledně, protože trenér nejprve zakazuje jakýkoliv rvaní mimo školu a pak ho doporučí. Mužská linka (spolužáci, zlý školní idol a hlavně statný trenér) mi připadala podprahově dost homo. Holky jsou jen na okrasu. A je to šíleně nudný. SHRNUTÍ: Jak získat dívku svých snů, uznání spolužáků a trenéra, náklonnost bratra i matky – a to vše několika kopanci a údery pěstí. (03.05.2022)