Northangerské opatství

Adaptace románu Jane Austenové? Určitě ne způsobem, který jsem si představovala (a mé srdce tudíž plesalo...). Tohle byla neskutečná drzost a fraška! Představte si béčkové porno, ovšem bez toho porna, k mání jsou pouze vzdechy, živůtky a korzety. Romantiku, která je parodií na romantiku. Ne, byly tu záblesky, takže jsem se dodívala do konce, ale stydím se za to. (13.02.2010)

Já jsem takový Jane Austen freak :D Knihy znám nazpaměť a viděla jsem většinu adaptací. Opatství Northanger je můj nejoblíbenější román a tuhle adaptaci zbožňuju. Skvělý výběr herců, skvělé zpracování. Samozřejmě trochu moderněji pojaté (viz scéna s kapitánem Tilneym a Isabellou v té době takto určitě neproběhla), ale i tak se mi to moc líbí pokaždé, když na to koukám (a že to už bylo hodněkrát :). Bath je úžasné město, sama jsem tam byla a hlavní hrdince se nedivím, že se jí tam líbilo. Catherininy představy byly vtipně zpracovány, mnohem explicitněji než v knize, ale na škodu to vůbec nebylo. Také byl přidaný vztah neznámého gentlemana a Eleanor, který byl v knize jen použit pro rozuzlení hlavní zápletky. (23.02.2011)

Příprava na CPE je v plném proudu a tohle byla vcelku vkusná poklona jak paní Austin, tak tradičním gotickým hororům. Zprvu velmi nezáživný příběh, kde je každý do puntíku vyšnořený a mluví jak z učebnice, se brzy převrátilo v docela koukatelnou love story. Nakonec mě to pohltilo, herci se úlohy zhostili řekl bych na jedničku, jde za vidět, že se za nimi táhle šnůra divadelních a dobových představení a tohle je prostě úctihodná adaptace této velké spisovatelce, jenž si pořád musím teprve načíst.7/10 (19.11.2023)

Typický film pro televizi, na kterém nemohlo být nic drahé. Film sice nepůsobí levně, ale třeba kostýmově je s ohledem na dobu příběhu spíše chudý. Příběh se vyvíjí velmi pomalu, zato v poslední půlhodině se zase vše rychle vyřeší a ukončí. Moc společného to s původní knihou mít nemůže, protože to působí velmi prázdně. Hudba: Charlie Mole (26.02.2011)

„Nejhorší zločiny jsou zločiny srdce.“ Trávit čas na stránkách románů je skoro stejně škodlivé jako odpočívat u pohyblivých obrázků. Když to přeženete a navíc máte od sudiček ve vínku a hlavě přebujelou fantazii, může se snadno stát, že se vám realita poněkud zašmodrchá. Jenže mě fitness nikdy nic neříkal a tak si občas ráda nezdravě odpočinu u příběhu, kteří znají i něco jiného než kancelářskou židli a postel. Převlékají se ke každému jídlu, stolují se stříbrem (kdepak pizza a seriál :), vyšívají, chodí na dlouhé procházky, píší dopisy, předčítají z tlustých knih a zasněně hledí na krajinu. I když jsou mnohem lepší adaptace Jane Austen než tato (Henry sice vypadá jako jeden můj kamarád, ale Catherine je strašná husa, moralizování na konci fakt nemuselo být a stavba příběhu stojí za starou belu), úplný malér to taky není (opatství je pěkné a zlý bratr taky). No a teď zpátky do rachoty. (17.01.2017)