Madam Tutli-Putli

Vskutku ponurý, depresivní a mnohoznačný kraťas, který se dostal na listinu oscarových aspirantů, si mě učaroval svou prazvláštní animací. Animátoři kladli nejvíce důraz na oči a zbytek nechali nehybný, což vypadalo skvěle. Pak stačilo zasadit děj do temného vlaku a na světě byl obstojný animák, jehož pointu jsem možná nepochopil, ale o to přece vždy nejde. (31.12.2010)

Tak zatím to vypadá, že krátkometrážní animované filmy hodnotím buď velice kladně, a nebo dosti záporně. Madame Tutli-Putli spadá do těch záporných. Čekal jsem na nějakou myšlenku, dostal jsem jich několik, ale žádná nebila dotažená. To samé z hlediska žánru. Prostě odbyté. Animace se mi docela líbila, a hudba to celé zachránila. Jinak bych hodnotil ještě hůře. Za mě 45% Ke zhlédnutí zde: Part1- http://www.youtube.com/watch?v=7icAFa8fdLY Part 2- http://www.youtube.com/watch?v=yymdkfDVm-E (13.04.2013)

Algoritmus YouTube mi začal nabízet depresivní a myšlenkově podobné kanadské animované filmy. Asi jsem se na nějaký cíleně podíval a on se rozhodl, že mi bude nabízet další a další. Všechny jsou podobně depresivní a mají jakýsi nepopsatelně stejný myšlenkový základ. Začínám věřit, že je taková celá kanadská animovaná tvorba. Připadá mi, že i na animátory platí to, co říkal Hemingway o amerických spisovatelích v New Yorku „Spisovatelé by měli pracovat o samotě, navzájem se neovlivňovat a stýkat se spolu, až když svoje dílo dokončí, ani potom ne příliš často. Jinak se z nich stanou žížaly v láhvi, které se pokoušejí čerpat poznání i potravu ze svého vzájemného styku a ze své láhve. Ta láhev má někdy charakter umělecký, někdy ekonomický, někdy ekonomicko-náboženský. Ale jakmile se jednou v láhvi octnou, tak už tam zůstanou. Když nejsou v láhvi, cítí se osamoceni. Mají strach stát sami se svými názory.“ Tolik Hemingway v „Zelených pahorcích afrických“. Možná opravdu existuje podobná láhev, ve které se stýkají kanadští animátoři, nebo mi jen takovou láhev vytvořil algoritmus YouTube z několika podobných tvůrců. Nevím. Ještě krátký postřeh k tomuto filmu. Oči a obličeje loutek vypadají jako by to byli živí herci, ale s nalepenými protetiky, aby vypadali, že mají nějaké kožní choroby. Je to až hororově děsivé. Zvláště vyděšený pohled madam Tutli-Putli je až neuvěřitelně živý. Chvílemi jsem byl skálopevně přesvědčen, že to jsou skutečné živé oči. - Teď jsem si přečetl recenzi uživatele Kobitch, kde říká, že ty oči byly loutce opravdu přidány od živé herečky. Uf! To jsem si oddechl, už jsem si myslel, že loutky reálně ožívají. (09.04.2024)

Rozmýšlela jsem se mezi pěti nebo čtyřmi hvězdičkami. Nakonec tomu dám lepší čtverku. Shlédla jsem tento krátkometrážní snímek jedním, ale za to velmi bolavým dechem. Je to tak depresivní. Je to houba nasáklá beznadějí, zoufalstvím a zkažeností. Po celou dobu, co jsem to sledovala mi vůbec nebylo dobře. To by taky myslím účel. Film byl tak hluboký a neuvěřitelné propracovaný. Nejvíc na mě udělaly dojem oči všech cestujících. Byly tak reálné, až to bylo neuvěřitelné. Tohle se opravdu povedlo. (09.10.2012)

Už ze jména Tutli-Putli lze předpovědět charakteristiku madam, do jejíhož světa myšlenek se máme ponořit. Od začátku si vás dokáže získat poutavou animací, ale zaostává slabším příběhem. Střihač byl asi taky trochu "Tutli-Putli", neboť se bál vystříhat přebytečné minuty a při 10 minutách by dovedl snímek k lepšímu směru, ale při současné minutáži už hraničí obdiv mysterióznosti a fantasy nápadů s nudností. Proto jde o poměrně průměrnou záležitost. (07.04.2016)