Rozervaná objetí

Horká španělská krev s doplňky. Předčítač vizuálních úryvků, tvůrčí poetiky, vytržených z dnů a nocí minulosti, chycených do lůna smyslného zámotku. Nažehlený mýdlový melodram rozpouštějící sebe sama v pozlátku vyšší živelnosti s nadhledem omamného afrodiziakálního chóru. Vzruch, smyk, karikování i transfúze zbožňovaných, sladkobolných a domýšlivých telenovel "z masa a kostí." Magdalena - krásná panna v neklidném trojúhelníku potřísněném pastelovými obrazci. Obrazci, které se kochají inspirací dálek dramatické svůdnosti, ohnivostí žáru všespalující divoké lásky a zhoubného hněvu. Nechte se vést krůčky času posledních milostných něžností. Stačí jen vztáhnout ruku a pospojovat na první pohled neslučitelné. Almodóvarova pochutina kořeněná zásadami stylové filmotéky navléká jednotlivé korálky časově proměnlivé interakce, pronásleduje poutavostí a otevírá zásuvky potřeby objetí milenců, které nemůže být roztrženo. Čas na nevěru v lovecké sezóně, čas na něhu bez záruky. Penélope Cruz jest zlatým hřebem programu, kráskou v nesnázích - milenkou v majetku obstarožního netvora, rozvernou filmovou divou na vysokých kramflecích poctivé elegance Audrey Hepburn, rozdováděnou donou v posteli s nebesy. Hlaď mě toužebnou vášní, přiviň přitažlivostí svého charismatu, zulíbej mě chutí a vůní svého já. Seznamte se... (23.11.2014)

Každý režisér má slabé chvilky. Pedro Almodóvar občas zklouzává trošku k limonádě, ale obvykle jde spíš o záměrnou nadsázku a já si naprosto nestěžuju. Ovšem stvořit takovýhle telenovelácký paskvil přecpaný klišé odshora dolů (spoiler, pokud jste naivní: poslední kapka, kterou jsem vzhledem ke katastrofálnímu vývoji celé téhle stvůrnosti víceméně čekala, bylo oznámení: "Je to tvůj otec."). Nejstarší (Černá roucha) a nejnovější (tohle) Pedrovy filmy, co jsem viděla, si můžou podat ruku - jsou to nesmysly, přičemž první z těchto dvou je aspoň potrhlý. Snad se nám maestro nevrací do dětských let, jinak si v jeho příštím díle Penelope asi bude hrát s panenkama... (28.07.2010)

-3* další z dlouhé řady Almodóvarových filmů tentokrát ničím extra nepřekvapil a jako vždycky u něj vytváří barvitý svět různě propletených vztahů. I na estetickou stránku si nemůžu stěžovat, ale ta nenahradí nijak zvlášt záživný děj. A to měl film v první půlhodince docela slušně nakročeno, ale pak upadl do nudného stereotypu bez výrazných emocí. Takže ve výsledku slabší 3 hvězdy.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.11.2016)

Zajímavý a poutavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kterému jako vždy vévodí éterická Penélope. Děj se pozvolna rozjíždí, až graduje k určitému vyvrcholení, pak je jen trochu zbytečně nastavován. Kdyby Almodóvár Rozervaná objetí zkrátil o dvacet minut, dostala by svižnější nádech. Přesto jsem moc rád, že jsem je zhlédnul. (28.05.2009)

Možná bych si Rozervaná objetí tolik neužil, kdybych pár dní předtím neviděl Ženy na pokraji nervového zhroucení. Fakt se mi zamlouvá způsob, jakým Almodovar začlenil tuhle svojí starou komedii (aniž by z ní použil jediný skutečný záběr) do svojí novinky. Hodně se mi líbily i další vizuální i jiný žertíky, ve kterých si sofistikovaně utahuje ze sitkomů a telenovel a televize vůbec (to ostatně dělal i v Ženách na pokraji nervového zhroucení). Závěr je absolutním vrcholem celýho filmu a patří k tomu nejzábavnějšímu, co jsem letos v kině viděl (je ale asi opravdu nutný vidět zmíněnej Pedrův starší film, aby si to člověk užil naplno). Každopádně si myslím, že síla tohohle filmu je dost jinde, než síla Almodovarových nejslavnějších snímků z posledních patnácti let, takže pokud od něj budete chtít to samý, co vám daly předchozí filmy, zklame vás. Rozervaná objetí jsou hlavně poctou klasický filmařině na jedný straně, a s nadhledem natočenou parodií na romantický filmy i televizní zábavu na straně druhý... a tuhle kombinaci já rád. (09.10.2009)