Stone of Destiny

Vynikající výprava, avšak scénář je příliš jednoduchý, postavy prvoplánové, a vůbec to celé trochu připomíná spíš nějaké rodinné filmy o víle Zuběnce, kde dobro zvítězilo nad zlem a Peter Pan nad Hákem. V tom je celá slabina filmu - celé Skotsko jásá je představeno na asi pěti lidech, vše je jasně dané, nalajnované, a jako příběh je to zkrátka černobílá a agitkózní nuda. (04.07.2014)

Príjemná záležitosť. Nádherná škótska príroda, ktorá obaľuje celkom zaujímavý príbeh o tom, že keď človek chce, tak nič nie je nemožné. Aj keď na druhú stranu pochybujem, že by už dnes bolo niečo také možné. Čo je škoda. Bude tak menej hrdinských príbehov o slobode. Hudba tiež nebola zlá, dokázala navodiť príjemnú atmosférou, čo bolo zárukou pohodlného pozerania. Nadpriemer. 75/100 (03.11.2019)

Nic objevného, navíc když na úplném začátku zněli The Real McKenzies, obával jsem se, že film bude asi tak skotský, jako je tahle kapela. Naštěstí má film tu pravou britskou atmosféru, zde navíc odlehčenou, s lehkým úsměvem po třetím panáku té pravé skotské whisky, rozumíme si, aye? :-) Plusem pak jako vždy charismatický Robert Carlyle, osobním plusem pak pocit, že před Westminster Abbey jsem stál a Stone of Destiny (společně se skotskými korunovačními klenoty) na hradě v Edinburghu osobně obdivoval. A i když člověk dopředu ví, jak celá tahle eskapáda dopadne, má to i tu správnou dávku napětí. Na horké nedělní odpoledne film jako stvořený (a nic na tom nemění ani to, že hlavního skotského rebela tu hraje Angličan, ani legrační snaha Američanky Kate Mara o skotský přízvuk). (25.08.2019)

Kámen osudu - kus skály, na které odpočíval biblický Jákob, když sledoval anděly stoupající do nebe. Když si prapředek první skotské panovnické rodiny bral za ženu faraonovu dceru Scotu (odtud Skotsko), tak mu přinesla věnem i tento kámen, který pak putoval nejdříve do Irska a následně spolu s Fergusem Moir mac Eircem na území dnešního Skotska, kde bylo založeno království Dalriady. Po jakéms takéms zformování Skotska byl Kámen umístěn v opatství Scone a díky jeho původu na něm byli korunováni všichni skotští králové. Na konci 13.století si Skotové pozvali anglického krále Eduarda I., aby rozhodl spor o následnictví mezi rody Bruce a Baliol. To se ukázalo jako osudová chyba, protože Eduard se prohlásil za krále sám, Kámen jim šlohnul a odvezl do Londýna, kde ho nechal vsadit do svého trůnu. Kámen osudu znamená pro Skoty do jisté míry to samé, jako pro nás korunovační klenoty či lebka sv. Václava a tudíž jsem byl docela zvědav, jak se s tím skotští filmaři poperou a musím říct, že mě se to docela líbilo. Mělo to vtip, určitou dávku dobrodružství, rozumnou dávku vlasteneckého patosu, záběry na skotskou vysočinu a konečně slušné herecké obsazení s Carlylem, Billy Boydem a Kate Marou v čele. Slušně zahrál i Charlie Cox v roli Iana Hamiltona. Jasně, že to mohlo být lepší, dynamičtější, může vadit spíše televizní háv a já nevim co všechno, ale já mam pro Skotsko a všechno skotské obrovskou slabost, takže mě ty nedostatky tolik nebily do očí. 80% P.S. Říká se, že čtyři měsíce, po kterých byl kámen znovu objeven a vrácen do Westministeru, stačily skotským řemeslníkům na to, aby vyrobili jeho kopii a pravý kámen schovali. Čert ví, jestli je to pravda, ale ve Skotsku tomu věří spousta lidí. (19.05.2009)

Jako většině zdejších je Skotsko blízké mému srdci a tak už jen při prvních úžasných záběrech na krajinu, se mně podlomila kolena nad tou nádherou:-) Moc ráda bych si popovídala s Ianem o tom jak to tenkrát opravdu bylo, protože těch variant s navrácením kamene osudu je trochu víc. Ale to jsem nakonec hodila za hlavu a bavila jsem se moc příjemným, úsměvným příběhem, kde jsem té partě záviděla ten jejich zápal a nezlomnost ducha, kterou bych potřebovala já při žehlení hory prádla, mnohdy zvící velkosti hory Mont Everest. Ale asi bych k té hoře musela mít takový vztah jako oni k legendárnímu kameni osudu. Všichni herci byli vybráni velmi dobře pro své role a tvořilii moc sympatickou čtyřku nebo pětku, když přihodím rektora university, kterého si tady střihnul Robert Carlyle a mám ho už nedmyslitelně spojeného s whisky Johnnie Walker. Místy trochu fraška, ale jinak jeden z těch "snad" skutečných příběhů, který je kumšt zpracovat tak, aby byl i zábavný. (20.05.2014)