Duna

S touto adaptací mám dva velké problémy. První je, že i přes úctyhodnou délku se do filmu nepodařilo dostat detaily, díky kterým mě kniha tak okouzlila. Není tu žádné imperiální kondiciování ze Sukovy školy či svatý džihád. Nevíme, že Thufir Hawat, či Piter je mentat aka lidký počítač. Není tam Paulův protipól Feyd Rautha. I ten souboj myslí v každém dialogu, napětí v každém jemném pohnutí svalem tu chybí. Z čehož plyne druhý problém, a to že Villeneuve se o to snažil a snažil se i o opulentnost, což mu nelze zazlívat. Bohužel cesta kterou zvolil je, že každý záběr trvá pětkrát déle než má. Všichni tam na sebe pořád jen strašně dlouho zadumaně čumí, nebo někam pomalu jdou za zvuků nařvané hudby. Bohužel je to šílená nuda s občasnými epickými momenty. Herci jsou vybraní perfektně, vypadá to krásně, ale táhne se to jak smrad. A díky tomu se tam za dvě a půl hodiny skoro NIC nestane a skončí to v půlce!!!!! To považuju za drzost. Za mě to je prostě selhání. (03.11.2021)

10/10. Tady není o čem. Od Avataru jsem neměl pocit, že jsem v kině na podobně velkolepé filmové události a tenhle pocit vytrval po celou dobu delší stopáže, která ve výsledku utekla tak rychle, že jsem během titulků chtěl OKAMŽITĚ pokračování. Velmi unikátní, hloubavá, vizuálně podmanivá scifi odysea, která je stvořena pro velké plátna a filmové fanoušky, kteří chtějí víc, než zábavu a sterilní blockbustery. Pokud vám Duna nesedne - není to její problém. A není to i váš problém. Prostě nedojde k synergii zvoleného stylu, který Denis pro tuhle adaptaci zkonstruoval. A já ho za tenhle odvážný krok miluju. Nikdy by mě nenapadlo, že v kině pocítím podobné emoce, jako když jsem poprvé sledoval Společenstvo prstenu, Novou naději či první Matrix. Duna možná není obsahově a scénářem tak bohatá jako zmíněné projekty... ale díky pečlivé výstavbě fikčního světa a postupném odkládání karet na stůl - rozehrává tak podmanivý a zajímavý prolog k většímu příběhu, že v mém případě nemohu mluvit o ničem jiném, než o filmovém zážitku nejen letošního roku, ale dost možná poslední pětiletky. A to se tu vůbec nebavím o funkčních dramatech, politickém hašteření, designu celého světa, dech beroucí kameře, dokonalé hudbě, perfektně zvoleném hereckém obsazení či dalších proprietách, které dohromady tvoří událost jménem DUNA - na kterou pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Ten kdo uvidí tohle scifi porno doma... je čistý barbar a já jdu ještě minimálně 3x koupit lístky, protože druhý díl MUSÍ přijít! Koření pro všechny! (21.10.2021)

Je úplně jedno, zda je zrovna na plátně někdo z rodu Atreidů nebo kmene Fremenů, protože jsou nemastní, neslaní, ztrácel jsem se, kdo je kdo, a bylo mi jedno, zda je za pár okamžiků něco rozcupuje. Hraje se tu naprosto na vážno, mnohé prvky tvůrci opentlují pompou, abychom měli pocit, že jde o něco revolučního. Nejde. Prostě leccos šponujeme do kritické důležitosti, abychom neměli prostor polknout. Navíc Denis Villeneuve je pro mě druhý Christopher Nolan: ukrutně vážný tón, ale hrozně studený. A do sebe zahleděný – sedící si na svém egoistickém vedení. Samozřejmě tím nerozporuju, že oba mají pro sci-fi vizuály nedostižný cit. Jde mi ale o to okolo. Protože v průběhu děje prostě přijde určitý moment, kdy divák řekne „dost“, a začne být netečný v přemýšlení. Navíc nikdy není nejlepší vizitkou, když se v průběhu filmu dívá na hodinky. A tady to rozhodně nebylo jednou. První hodina působí roztahaně, ale ano, rozhodně má omračující audiovizuální stránku, kdy zejména zvuk je naprosto dokonalý. Jenže pak jsem čekal něco víc. A zážitek nepříjemně slábnul. Neměl co emočně zúročovat, dějově mě to nepohltilo a pár desítek minut po projekci jsem vlastně neměl nad čím přemýšlet. Chápu, že jsem v menšině, ale tak to prostě u mě je. (23.10.2021)

Ty přirovnání k novému Společenstvu prstenu nebo Matrixu podle mě moc nesedí, protože tohle je mnohem, mnohem, mnohem méně divácké, protože to chce být spíš obdivovaný skrze měřítko než prožívaný skrze postavy. To mi ale vlastně nevadilo, protože taková vize tady prostě nebyla minimálně od Zběsilé cesty - a po šedesáti marvelovkách a nových Star Wars, které se potřebují každou druhou sekundu shodit, dojímat se sami nad sebou nebo ironicky mrkat až do poslední řady, je fajn, když se nějaký blockbuster hystericky nebojí, že na chvilku ztratí pozornost (přerostlých) dětí a neleze publiku do prdele. (19.10.2021)