Duna

„ALE ARRAKIS JE ARRAKIS. A POUŠŤ POHLTÍ SLABÉ JEDINCE. MOJE POUŠŤ. MŮJ ARRAKIS. MOJE DUNA…“ ///      Tohle bude ten typ filmu a vyprávění, na kterej musíte mít náladu. Nečekat bitvy lítajících talířů či řežbu svítících mečů, ale připravit se na zapojení šedý kůry mozkový, páč ne všechna poselství jsou vyřčena nahlas. Navíc se tady bere všechno a všichni strašně vážně. Čekal jsem, že vizuál zastíní příběh. Zbytečně. Baví mě jak první vypravěčská polovina, tak i ta druhá, pouštní a podivuhodná. Půlku filmu „dělá“ Zimmerova hudba. Hercům zase Villeneuve vtiskl neuvěřitelný charisma. Postavy zbytečně nežvaněj, hodně toho řeknou pohledem a gesty (někdy doslova) a takovej Chalamet je pro mě překvapení jako prase. Pak třeba i to, že Momoa (jako „Duncan“) je lepší než celej Aquaman. Když už jsem u herců – maskéři se kurevsky vyřádili! Taky mě překvapilo, kolik (těch známejch) si tady mírnix týrnix umře. Epickej zážitek, kterej těží z digitálního megalomanství a malejch detailů, jako je třeba „příchod“ červa, Ibadovy oči, Hlas nebo Ornithopter. Po dlouhý době jsem zase chtěl, aby něco neskončilo…   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 1965 napsal Frank Herbert, neznám. 2.) Miluju písek víc než vodu. Proto furt plivu.       /// PŘÍBĚH  *****  HUMOR  ne  AKCE  ***  NAPĚTÍ  ** (22.10.2021)

Obraz a zvuk bez debaty päťhviezdičkový ale s týmto filmom mám problém. Vyzerá ako Duna, znie ako Duna ale ... no nie je to Duna. Villenevue a jeho team sa dušovali, že divák neznalý predlohy dostane expozíciu, ktorá ho prevedie svetom Duny tak aby chápal jeho zákonitosti. Lenže to sa nesplnilo. A tak pre divákov, ktorí sú neznalí predlohy ostávajú tie klasické otázky : prečo tak rozvinutá civilizácia bojuje viacmenej čepeľami, čo sú vlastne mentati, prečo tu nevidíme počítače, prečo feudalizmus a podobne. Tí, ktorí predlohu poznajú vidia zas nutne skratkovitosť a vynechanie veľmi dôležitých pasáží (banket, podozrievanie Hawata a Jessiky a pod.). V neposlednom rade Duna je predovšetkým román politický a ekologický, pričom film politiku sleduje len veľmi povrchne, Atreidov idealizuje a Harkonnenov maľuje opäť ako brutálnych dementov spoliehajúcich sa len na silu (pričom v knihe barón hrá úplne vyrovnané myšlienkové partie s mentatmi). Tá hlavná myšlienka, že SPOILER charizmatickí lídri, podporení ideológiou spravidla spôsobia najväčšie katastrofy (atreidskí  fedaykini nakoniec s tichým požehnaním Paula vyvraždia 61 miliárd ľudí) :KONIEC SPOILERU tu vlastne vôbec absentuje a vízia džihádu (a tento termín film ani nemá gule použiť) je tu spracovaná ako rozverná cool potýčka na úrovni školského zápasu v rugby. Tentokrát mi výnimočne ani nevadí gender switch doktora Kynesa kvôli zmene postavy, ale skôr kvôli tomu, že vo feudálnom svete Duny žena mohla spraviť kariéru len ako členka Bene Gesseritu a všetci ostatní padišáhovi úradníci boli muži.  Nakoniec milosrdných 7/10 s poznámkou, že akokoľvek smiešne dnes vyzerá Lynchova Duna, je to omnoho autentickejšia a autorskejšia Duna než Villeneuveova. P.S. vykecať v prvých 15 minútach plán Bene Gesseritu je na facku scenáristovi. (01.12.2021)

Pro mě je tohle prostě definice řemeslně kompetentní nudy. Nějak se neumím napojit na to, odkud přesně by u tohohle filmu měly přicházet silnější emocionální podněty. Jako ve které chvíli si někdo říká "tohle stojí za to vidět, tohle je fakt dobrý" a proč? Na audiovizuální rovině to je přesně takové, jaké jsem čekal, příběh (pokud se tomu sledu událostí dá říkat příběh) je v podstatě jen nekonečná expozice věcí, co mě nezajímají. Alegoricky to nemá větší hodnotu než libovolné jiné sc-fi s podobným námětem. Co s tím mám dělat? Timothée je nejspíš fajn kluk, viděl jsem s ním nějaké rozhovory, kde působil jako takový naivní sympaťák, ale režiséři ho tradičně vedou jako mokrej hadr smýkající se pomalu po okně špinavýho auta a jako protagonista je pro mě naprosto nezajímavý. Fakt vůbec nevím, co si z toho všeho mám vzít. A ta legrační sebedůležitost, která svojí absurditou skoro dotahuje Jokera, taky moc nepomáhá. Dávají k tomu v kině nějaký lepší popcorn s příchutí Koření? To jsem zmeškal. (27.10.2021)

1984 všichni bílý a bez soudnosti, 2021 všichni černý a bez koulí (doslova). Povinná šovinisticko-rasistická poznámka check. Nicméně by mě nenapadlo, že budu mít někdy takové nutkání zvednout hodnocení Lynchovy cringe pohádky. (2,5* - generický shluk sci-fi propriet - malé bezvýznamné plus za vážky - viděno v Theatre Deluxe, takže nikdo nemůže nic říct jako). (25.10.2021)

„Môj otec sem neprišiel kvôli bohatstvu.“ Vťahujúce a impozantné. Atmosféra je zvláštnym spôsobom posvätná. Síce to stálo 165 miliónov (aj keď na dnešnú dobu to nie je zas až tak megaveľa, aj keď je to samozrejme dosť), ale režisér sa zbytočne nepredvádza. Vlastne mi to pripadalo tak, že mu z tých 165 miliónov 50 ukradli, ale nesmel to dať najavo a tak sa to snaží rafinovane maskovať kameraman. A treba dodať, že nielenže snaží, ale mu to aj perfektne vychádza. Po vizuálnej stránke odviedol Greig Fraser (The Batman) kus fantastickej práce, ktorá z Duny nerobí ani tak sci-fi, ako skôr Anglického pacienta skríženého s rozprávkou (vznešený kráľ, múdra kráľovná, odvážny, ale ešte mladý princ, tajuplná čarodejnica s nie úplne jasnými úmyslami, zakliate kráľovstvo a možno by sa našiel aj drak). Veľa tomu samozrejme dáva úžasný hudobný podmaz legendárneho Hansa Zimmera. Režisér dostal od štúdia k dispozícii okrem nemalého rozpočtu i monštruóznu stopáž. To mu umožnilo venovať sa postavám tak detailne, že to možno mnohým spôsobí šok. Ono to ale prináša ovocie, lebo ak režisér (akéhokoľvek filmu) spomalí, aby sa mohol dôkladne venovať psychologickému pozadiu zaujímavých postáv, v skutočnosti tým film paradoxne zdynamizuje a urobí svižným, keďže potom citlivejšie preciťujeme každú ranu (či už osudu, alebo fyzickú), ktorú postavy zinkasujú. Okrem toho vidno, že to režisér nosil v hlave fakt dlho, námet mu v mozgových bunkách zdomácnel a vďaka tomu vytvoril komplexný, dôkladne premyslený svet (je radosť sledovať technické vychytávky). Postavy sú vynikajúce a hrané skvelými hercami. Dokonca aj Chen Chang, ktorého som naposledy videl pred viac ako dvoma desaťročiami (v Tigrovi a drakovi) je skvelý. Miláčikom publika sa zrejme stane Jason Momoa, ktorý má však bohužiaľ len malý priestor (ale využíva ho mohutne a pritom pokorne a zdanlivo nenápadne). Piatu hviezdu dávam dole za rušivé miznutie postáv z deja (Halleck, Hawat), miestami zle vysvetlené nápady (dá sa hlasom ovládať napr. len jedna postava po dobu max. 10 sekúnd alebo 100 postáv naraz po dobu 24 hodín?) a až ma nepríjemne zaskočilo, aký nemastný-neslaný koniec to malo. Po strhujúcom dunivom akčnom strede Duna začne nečakane prudko upadať do letargie, „vízií“ začne byť priveľa a koniec je v podstate nijaký; ak budete čakať mráz na chrbte ako pri záverečných titulkoch Spoločenstva Prsteňa, zostanete sklamaní. (07.12.2021)