Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym
Kitchen Nightmares
Áno, šéfe USA
Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay přichází do restaurací, které mají problémy. Ať už to jsou potíže s kvalitou pokrmů a nebo majitelé nevědí, jak přilákat více zákazníků. Gordonovy radikální změny v chodu jednotlivých restaurací způsobují konflikty nejen mezi ním a vedením restaurace, ale v prvé řadě s šéfkuchaři. Jak obstojí restaurace při náhodné Ramsayho návštěvě? Pomohly jim změny k odražení se ode dna? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
Gordon Ramsay určitě ví, jak vést prosperující restauraci, ale to ví také Pohlreich. Česká obdoba mě zaujala mnohem víc, Pohlreich vždy dokope ta líná prasátka, aby se svou hnusnou jídelnou začali něco dělat, zatímco milý Ramsay je vyžene na noc hezky vyspinkat a ráno se přijdou všichni nadšeně objímat do zbrusu nově vymalované a zařízené restauračky s novým menu (které ti neschopníci najednou budou určitě umět bez problémů uvařit, že, když se na jeho tvorbě ani nehtíčkem nepodíleli). To je hnus, velebnosti. A upozorňuji, že do hodnocení nezahrnuji můj neskutečný odpor k afektovaným Amíkům, kteří se navíc k pozvané (!!!) pomoci chovají ještě hůř než samolibí Čecháčci, hodnotím koncept pořadu, ne majitele restaurací. Kdybych hodnotila i je, dám nejspíš odpad. ()
Nevím, nevím. Uznávaný odborník přijede, rozdává rady, křičí, uráží, dělá vše, co se od něj očekává. Nepáře se s ničím, s vedením i personálem si to vyříká pěkně od plic a z očí do očí. Ale pak bych uvítal nějakou praxi: v kuchyni. Například jeden z dílů byl o tom, že si všichni z podniku poplakali a zanadávali, uznali, v čem dělají chybu, a pak došel tým řemeslníků a designerů, „přes noc“ předělal interiér i exteriér restaurace, nakoupil nové nádobí, moderní kasu, vyškrtal jídelníček a.. Gordon všem popřál hodně štěstí. ()
Místy velmi předvídatelné a zahrané na maximální efekt. Každý díl má velmi podobný scénář. Ale je to celé neskutečně zábavné a charismatický Ramsey to celé drží pohromadě. Je vidět, že je showman, který přesně ví kdy pořadu dodat šťávu. Lidi dokáže seřvat jako nikdo druhý:-) Co mne ale zarazilo bylo to, že je i skvělým psychologem a na některá obzvlášť tvrdá individua jde rafinovaně psychologicky. Např. jednomu narcistickémum týpkovi večer vynadal do čůráků a druhý den ráno mu promítal na dataprojektoru fotky z jeho života. Kdy byl energický a plný elánu do vaření. Týpka to dojalo a to umožnilo Ramseymu mu promlouvat do duše. Ďábelské:-) ()
Líbí se mi, že gordon Ramsey k tomu přistupuje spíše psychologicky. Kde Pohlreich spíš uráží, tam se Ramsey snaží lidi nabudit a probrat v nich vnitřní sílu. Tím vznikají emotivní díly, které často spíše než o kuchařství a restauracích jsou o lidech a jejich vnitřních problémech a možnostech jejich překonání. ()
„...Řekl mi, že jsem busy idiot!“ „On je Brit, v Británii znamená busy idiot kompliment!“ „Jak mám vědět, že to je kompliment? Neumím zas* britštinou, jsem rád, že jsem se naučil anglicky...“ „Já vím, že busy idiot není kompliment, ale musel jsem bratra uklidnit, aby se přes to přenesl a mohli jsme pokračovat...“ :-D Americká a Britská verze se liší jako noc a den. Zatímco pro Brity je typický určitý sarkasmus a nadhled, Amící jsou emocionálnější, každý kiks přehrají minimálně 3x. A Fuckování důsledně ne jenom vypípávají, ale také zakryjí ústa rozmazaným obdélníčkem (asi kvůli neslyšícím). Pokud se přes tu uměle vyhrocenou šokantnost (v tomto ohledu mají zřejmě největší potenciál rozvrácené rodinné restaurace) přenesete a neodradí vás to, dozví se zajímavé lidské příběhy z gastro businessu. ()
Reklama