Veřejní nepřátelé

Po dvouch letech Johnny Depp opět na plátně. Po nepříliš zdařilém zakončení trilogie Pirátů z Karibiku natočil pod režií Michaela Manna velice kvalitní gangsterku, která byť nedosahuje kvalit legendárního Kmotra a ani mého oblíbeného Amerického gangstera, tak jde pořád o 5 hvězdičkový nářez. Povím vám proč. Pokud máte alespoň trochu Deppa rádi ke spokojenosti vám už bude stačit, že tento film je téměř jeho one-man show. Depp hraje výborně a přímo z něj sálá charisma na všechny strany. Christian Bale si myslím, že nedostal zas tak málo prostoru, jak se všude píše. Rozhodně je to on, kdo je po Deppovi další stěžijní postavou příběhu. Také je často Mannovi vyčítána práce s digitální kamerou. I já jsem z toho měl trochu obavy, jelikož i trailer se místy kvalitou podobal dokumentu. Ve filmu mi to ale vůbec nevadilo. Tento film je totiž tak kvalitně digitálně natočen, že absence typické kamery není až na pár do očí tlučících záběrů poznat. Film má také skvělý scénář. Po úvodním brilantním rozjezdu přijde sice trochu zmírnění tempa ale pořád se mě nuda v kině netýkala. A to stopáž nepatří rozhodně mezi nejkratší. Pokud je ve filmu nějaké slabé místo, tak ho zachraňuje Johnny Depp. Michael Mann mě tedy opět přesvědčil, že ví co dělá. Po skvělém Collateralu a pro mě rozporuplném Miami Vice přichází do kin s peckou, která strká všechny vyhipované blockbustery(Transformers, Terminátor) tohoto léta hravě do kapsy. Už jen ta závěřečná dechberoucí scéna zvédá film o úroveň výš. 95% (14.07.2009)

Americká odpověď na francouzskýho veřejnýho nepřítele nebyla zrovna moc důrazná. Michale Mann v podstatě upřednostnil reálnost před zběsilýma honičkama, přestřelkama a akcí a to mě osobně moc nesedělo a na konci až skoro zklamalo, jakým způsobem byl Deppovi zatnut tipec. Celý to je navíc snímaný takovou divnou ruční kamerou, která to dělá ne dravější, ale spíš nepřehlednější. Co se týká herců, tak tam žádnej problém neni, obě hlavní hvězdy skvelý a ostatní se tam tak nějak furt střídaj, neni to moc přehledný, ale nevadí to. Celkově to nebylo špatný, ale čekal sem víc (21.07.2009)

„Nič si z toho nerob. Sú to ľudia a odniekiaľ pochádzajú. To je normálne. Všetci odniekiaľ pochádzame. To nie je dôležité. Dôležité je, kam ideme.“ – „A ty ideš kam?“ – „Tam, kam chcem.“ V podstate ROAD TO PERDITION – po technickej stránke špičkovo suchopárne spracovaná nuda s nesympatickým Baleom a matným Deppom. Akčné scény sú nakrútené dobre, ale je ich minimum. Dialógy sú fajn, ale málokedy strhnú. I jednotlivé scény (a že ich v zbytočne dvojhodinovom filme je!) sú fajn, ale v 120-minútovej dĺžke ma dostalo snáď len dojemné odnášanie na WC a Dillingerova návšteva policajnej stanice. Dve výborné scény, to je na dvojhodinový film za desiatky miliónov dolárov vskutku alarmujúci výsledok. Zdĺhavé, patetické, zjednodušujúce a pritom miestami zbytočne komplikované (množstvo postáv). (27.05.2011)

Mann pokračuje tam, kde v Miami Vice skončil – v syrové a nepřikrášlené filmařině, v níž prim hraje ostrý zvuk a naturalistický obraz digitální kamery. Opět si báječně vypomáhá hudbou, která dodává sekvencím spád a atmosféru. Bohužel záměr udělat Heat model 30. léta ztroskotal na scénáři a Christianu Baleovi. Nevím, kdo za to může víc, ale Deppův lump hraje první housle a uhlazený muž zákona absolutně nedokáže vzdorovat jakoukoli problematičností či dvojakostí. John Dillinger jede velké sólo a Michael Mann se jeho šviháckým a gentlemanským naturelem klaní všem knírkatým gangsterským melodramatům z minulosti. Funguje to skvěle, včetně závěru. Jistou hloubku do filmu vnáší motiv Dillingera jako posledního zástupce galantních lupičů, které válcuje nenápadná mafiánská šmelina. Dvě a půl hodiny mě Veřejní nepřátelé vydrželi bavit, protože Deppovi a Cotillardové to sekne a Mann se umí ponořit přímo do středu dění. To magické něco tady ale chybí – v tomto případě dráždivé napětí mezi zákonem a zločinem, dobrem a zlem. Dillinger a Purvis jsou oba až příliš jednoznační, než aby dokázali vytvořit tak explozivní dvojičku jako Hanna a McAuley. (01.07.2009)