Frankenweenie: Domácí mazlíček

Hovorte si čo chcete, ale Burton má pravdu. Veľmi ľahko (totiž intuitívne) sa dá rozoznať prospešný následok akéhokoľvek činu spraveného kombináciou rozmýšľania a jednania od srdca. Rovnakým spôsobom sa dá rozoznať rozdiel medzi dôsledkom takéhoto činu a dôsledkom činu navonok veľmi logického, posilneného však motiváciou iných telesných orgánov, od srdca vzdialených. Či už Zadku ("seriem na vás!"), Hlavy (závisť, mamona), Brucha (ego, pýcha) atď. Platí to rovnako pre mutáciu domáceho miláčika ako aj jeho milovanie. Niekedy je to záležitosť prostej oddanosti, inokedy vystatovania sa a zdôraznenia sociálneho statusu. Všetko toto poznanie či pripomenutie základných vecí je nádherne zanimované, s odkazmi na mnohé ikonické filmy (napríklad King-Kong, Gremlins, Jurský park), navyše jednoznačne ukazujúce, že krivé a zlé charaktery nevznikajú v dospelosti, ale sú jednoznačne i fyziognomicky dané už od detstva. Kombinácia výzoru tváre, držania tela a prevažujúco nevľúdneho pohľadu očí nepustí. Potvrdí sa to následne v charaktere skutkov i vyslovovaných myšlienok takýchto malých špuntov. (09.12.2013)

Po přeplácaných a přesto bezobsažných Temných stínech mile pokorné dílko, jimž Burton ke své předchozí tvorbě spíše odkazuje, než aby ji vykrádal. Hned úvodní scéna s filmem ve filmu, velmi zhuštěné převyprávění následujících minut, nás připravuje na „přepisovací“ charakter Frankenweenieho, který pouze ve větším měřítku ukazuje, co bylo dříve natočeno v mnohem amatérštějších podmínkách. Snímek zachycuje Burtonův vlastní přerod podivného dítěte v masově adorovaného filmaře. Do stejného experimentu se pouští více dětí, jenom Viktorovy úmysly jsou ale čisté a jenom on nakonec nachází podporu u dospělých. Stejně jako u jiných burtonovských hrdinů není důležité, aby byl se stal součástí kolektivu, ale aby kolektiv akceptoval jeho výstřednost, což se Burtonovi-režisérovi bezezbytku podařilo. Podezřívám jej, že Frankenweenieho natočil hlavně sobě a svým nejvěrnějším fanouškům pro radost. Černobíle, morbidně, anti-disneyovsky (nejroztomilejším zvířátkem je krvelačný kočičko-upír), s úmyslně předvídatelným příběhem. Známý dějový rámec je využíván na způsob atmosférického muzea klasických hororů, v němž jsou kromě slavných monster připomínány také Burtonovy dřívější režisérské počiny. Jestli se nevyžíváte ve vizuálních citacích hororů, Frankenweenie vás bude bavit zejména podle toho, nakolik jste schopni a ochotni ocenit jeho sebe-referenční a auto-biografické kvality, čím se film vymyká lehké zábavě, na niž celá rodina bez předchozí přípravy vyrazí v neděli odpoledne do kina. V rámci současné velko-studiové animované tvorby jde o počin stejně výlučný jako jsou Burtonovi hrdinové, zpravidla zatvrzelí outsideři. Krok komerčně sebevražedný, ale velmi sympatický. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, ScarPoul, (mOnkey) (04.01.2013)

Spolukomentátor POMO to napsal vcelku výstižně a na plné čáře se s ním výjimečně ztotožňuji. Vizuálně naprosto okouzlující jízda s fantasticky temnou atmosférou a hromadou odkazů na nejrůznější filmy, ale tak nějak snímku schází celistvost a duše. Burton nás zkrátka vzal na exkurzi do svého morbidního panoptika. Film na mě působí jako jakýsi slepenec, který vzdává hold kultovním snímkům a přetváří je do animovaného moderního kabátku. Nutno říct, že velmi slušivého, nicméně pod ním je jen pusto a prázdno. Další z těch filmů, kterými autor zaujme především sám sebe. Po vizuální stránce smekám (viděno ve 3D), ale jinak se jedná o čistokrevný průměr. Určeno převážně pro morbidněji založené jedince. (02.12.2019)

Oživování mrtvých domácích mazlíčků se vyplácí. Vyplatilo se v roce 1984, vyplatilo se i v roce 2012. Ještěže si Tim vzal poučení z mouder filmového pana učitele Rzykruskiho, který úspěšnost opakovaného vědeckého experimentu spatřuje v dostatečném množství investovaného "srdíčka". Ve Frankenweenie je ho i napodruhé dost na to, aby příběh o klukovi a nemrtvém hafíkovi bavil. Sice jen starou známou nostalgicko-infantilně-tributovou limčou, ale stejně jsem se po hoooooodně dlouhé době přistihl, že mám při všech těch chytráckých citacích starých hororů, sexy chraptění Winony, větrných mlýnech i řečech o vědě a lásce zase starý známý burton-knedlíček v krku. Škoda, že závěr trochu neobratně ulítne do monstr hororu a v celém filmu není snad jediná neočekávatelná věc, ale jinak jsem si to užil víc než cokoli od Karlíka dál. Nicméně nevím, jak se Burton hodlá dál vykrádat. Už totiž moc není kde brát. (04.12.2012)

V dnešní době není moc obvyklé udělat animák v černobílých barvách, to si může dovolit jen Tim Burton a projde mu to. Byl jsem zvědavý jestli tenhle remake, pokud by se to dalo tak nazvat, bude probíhat v podobném duchu jako ten z roku 1984 a co tam Tim přidá, aby to vydalo na celovečerní film. Ze začátku to tak bylo, ale od určité chvíle se děj musel zvrtnout a taky že se zvrtnul na celkem zajimavou zábavu, i když želvička byla trochu přehnaná, dalo se to ustát a ta temná atmosféra společně s holčičkou s vykulenýma očičkama mě dostala. (11.03.2013)