Frankenweenie: Domácí mazlíček

Oživování mrtvých domácích mazlíčků se vyplácí. Vyplatilo se v roce 1984, vyplatilo se i v roce 2012. Ještěže si Tim vzal poučení z mouder filmového pana učitele Rzykruskiho, který úspěšnost opakovaného vědeckého experimentu spatřuje v dostatečném množství investovaného "srdíčka". Ve Frankenweenie je ho i napodruhé dost na to, aby příběh o klukovi a nemrtvém hafíkovi bavil. Sice jen starou známou nostalgicko-infantilně-tributovou limčou, ale stejně jsem se po hoooooodně dlouhé době přistihl, že mám při všech těch chytráckých citacích starých hororů, sexy chraptění Winony, větrných mlýnech i řečech o vědě a lásce zase starý známý burton-knedlíček v krku. Škoda, že závěr trochu neobratně ulítne do monstr hororu a v celém filmu není snad jediná neočekávatelná věc, ale jinak jsem si to užil víc než cokoli od Karlíka dál. Nicméně nevím, jak se Burton hodlá dál vykrádat. Už totiž moc není kde brát. (04.12.2012)

Uprimne receno, nevim, proc mel Burton potrebu remakeovat svuj starej pulhodinovej film, ale budiz. Dej je sice drobet natahlej, precejen pulhodinka by tomu slusela vic, ale jinak to je docela zabava. Skvela, temna atmosfera, sem tam nejakej vic hororovej nebo naopak komickej prvek, skvela animace i hudba. Sice jeden ze slabsich Burtonovo filmu, ale zase jeden z nejlepsich animaku tohohle roku. (29.12.2012)

Timu Burtonovi trvalo devět let (od Velké ryby), aby natočil film, kterému nemůžu vytknout vůbec nic. No... Možná mu spíš nic vytknout nechci, ale vychází to nastejno. Frankenweenie je rozhodně mnohem vydařenější animák než Mrtvá nevěsta, na rozdíl od Alenky se na něm spolupráce s Disneym tolik nepodepsala... A především to je úžasná pocta monstr hororům, které tak miluju. I ten poslední dobou nemastný neslaný Danny Elfman překvapil. (25.01.2013)

Mrtvoly se nevyplatí oživovat. Podobně to platí i o předchozí práci, v tomto případě kraťasu, Time. Frankenweenie má uspávací vizuál, dialogy i postavy. A hlavně odzívané finále. Jedná se spíš o chtěný dojáček, který je v letošní záplavě "hororových" animáků trochu do počtu. Nemůže to myslím bavit ani děti, ani dospělý doprovod. 50% (04.12.2012)

Hovorte si čo chcete, ale Burton má pravdu. Veľmi ľahko (totiž intuitívne) sa dá rozoznať prospešný následok akéhokoľvek činu spraveného kombináciou rozmýšľania a jednania od srdca. Rovnakým spôsobom sa dá rozoznať rozdiel medzi dôsledkom takéhoto činu a dôsledkom činu navonok veľmi logického, posilneného však motiváciou iných telesných orgánov, od srdca vzdialených. Či už Zadku ("seriem na vás!"), Hlavy (závisť, mamona), Brucha (ego, pýcha) atď. Platí to rovnako pre mutáciu domáceho miláčika ako aj jeho milovanie. Niekedy je to záležitosť prostej oddanosti, inokedy vystatovania sa a zdôraznenia sociálneho statusu. Všetko toto poznanie či pripomenutie základných vecí je nádherne zanimované, s odkazmi na mnohé ikonické filmy (napríklad King-Kong, Gremlins, Jurský park), navyše jednoznačne ukazujúce, že krivé a zlé charaktery nevznikajú v dospelosti, ale sú jednoznačne i fyziognomicky dané už od detstva. Kombinácia výzoru tváre, držania tela a prevažujúco nevľúdneho pohľadu očí nepustí. Potvrdí sa to následne v charaktere skutkov i vyslovovaných myšlienok takýchto malých špuntov. (09.12.2013)