Frankenweenie: Domácí mazlíček

Tim Burton je jako stvořený pro zfilmování nové verze legendárního Frankensteina, ale než ho natočí, zkusil si zatím animovanou verzi, kde však úvodní postavu nahradil roztomilým pouličním smetákem. Burton v posledních letech bohužel ztrácí dech a svá režijní léta už má nejspíše za sebou, ale přesto "Frankenweenie" pobaví daleko více než cokoliv hraného co nám Tim v posledních letech nabídl. P.S. "Frankenweenieovu" filmovou verzi nám v krátkometrážní podobě Burton přinesl už před necelými 30 lety. (26.02.2013)

Dlouho jsem se rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdami - nejraději bych dal 3,5*, ale to nejde a tak jdu s hodnocením níže. Animace je úžasná (ve stylu Vincenta), ale spousta nevyužitých nápadů zamrzí. :( Navíc jsem nedávno viděl krátkometrážní hranou předlohu, takže základní kostra příběhu nebyla ničím překvapivá, jen byla animovaná - což je sice můj problém, ale tohle hodnocení je taky subjektivní, ne? ;) Snad bude i nadále kvalita Burtonových filmů po příšerném Dark shadows stoupat tímto způsobem. :P (25.08.2013)

Nejvíc se mi líbilo, jak na konci film naznačuje, že by jeho pointa měla být takové to dospělé pixarovské poučení o tom, jak je nutné a důležité umět přijímat ztrátu, aby se to nakonec vysmeklo a vrátilo nás to zpátky do toho svého magického světa, kde se může dít cokoli jakkoli, aby byly ty žádaný obrásky. Paradoxně celý film po celou dobu trvání ale působí zvláštně izolovaně, mrtvě a má šíleně špatně napsané postavy. Poprvé jsem si pojmenoval celkový problém, který mám s Burtonem, totiž, že on nikdy nedokáže jít za první plán. Jsou to fakt jenom povrchy a vizuální citace. Ta hmatatelnost stop motion animace ale potěší dycky a to i přesto, že ústřední čokl má všechny nesnesitelné vlastnosti domestikovaných psů a navíc vypadá jak kříženec pitbulla, prasete a ploštice, který bych přejížděl autem od rána do večera. A to nemám papíry. (29.03.2024)

"Nesuď knihu podle obalu" se zpívá v závěrečné písničce filmu, v němž hloubka postav nesahá za design loutek, co je ztvárňují. Rovněž se mi nezamlouvá trend poslední internetové dekády, kdy popkulturní odkazy začínají trvale nahrazovat originalitu a humor. Burton je každopádně dávno vyhaslý režisér, takže už nic z toho nebolí. 50 %. (04.12.2012)

Tim Burton je zpátky a v duchu své ústřední dětské postavy oživuje své dávné umělecké mrtvolky. Téměř třicet let starý krátkomentrážní kraťas Frankenweenie se dočkal napojení na Burtonovy bleskosvody a v jeho laboratoři se zrodil nový celovečerní snímek, příběh víceméně zůstal, změnila se forma, hraný kraťas se proměnil v tak typickou Burtonovskou animovanou poctu brakovým béčkům 30. až 50. let., s obrovským množstvím popkulturních odkazů a aluzí k mnoha legendárním černobílým americkým filmům - v první řadě jde samozřejmě o poklonu klasickému hororovému snímku Frankenstein. Tak typická makabrózní poetika, kombinovaná s poetikou pokleslých žánrů, hororů a sci-fi z úsvitu hraného zvukového filmu, kde je ještě patrný silný vliv expresionismu (práce se světlem a stíny, podhledy zdola a podsvícení tváří atd.), morbidní příběh, stará dobrá ruční animace, kdy věci mají své stíny a figurky takovou tu nezaměnitelnou kinetiku, vynikající hudba Burtonova dvorního skladatele Danny Elfmana. Je fascinující sledovat, jak se za těch 30 let vyvinul Burtonův cizelovaný styl (a jak se protl s image studia Walta Disneyho). Škoda jen toho finále, které bylo víc pompézní, než by se možná slušelo, neboť se tak stalo na úkor originality. (23.12.2012)