Frankenweenie: Domácí mazlíček

Popravdě jsem ani nečekala, že Frankenweenie bude dosahovat kvalit Corpse Bride anebo snad dokonce Nightmare Before Christmas, ale přesto jsem trochu zklamaná. Burton tím oživil své staré dílo, zrovna tak jako Victor svého psa. Ale v některých případech co je mrtvé, mělo by taky mrtvé zůstat. Nejsem si tak jistá hodnocením, protože je to zase správně výstřední, tak jako celý Burton a musím přiznat, že ty vyzáblé postavičky s obrovskýma očima a hororová atmosféra po Burtonovsku mi chyběly. Po vizuální stránce je to tedy dokonalé a hudební doprovod také nijak nezaostává. Jenže příběh je skoro celou dobu strašně unylý a všechna akce je narvaná do posledních minut, což mi tak úplně nesedlo. Ale přesto je to příjemně nostalgické. Hodnocení je tedy někde mezi 3 dobrými a 4 slabšími hvězdičkami. Ještě se rozmyslím :) A mimochodem.. Burton do toho srdce rozhodně dal, ne že ne! (11.04.2013)

ač svým vizuálem nikterak originální klasická burtonovina, příběhově jde o jeden z nejmilejších a nejdojemnějších animáků... k tomu skvělý soundtrack a slzy jako hrachy byly na světě. příjemná kombinace ulítlého hororu a humoru dala vznik překvapivé srdcovce, kterou si jistě dám rád znovu. 90% (18.05.2013)

Budu se hodně opakovat, ale Frankenweenie je prostě stoprocentně typický Burton. Tento film se mi sice nelíbil tolik jako animačním zpracováním podobná Mrtvá nevěsta, ale rozhodně mě zaujal více než Temné stíny ze stejného roku. Dojemný příběh chlapce a jako psího miláčka, které nemohla ani Zubatá rozdělit, není vůbec nijak komplikovaný, ale potěší právě svou jednoduchostí. Černobílý vizuál perfektně podtrhuje ponuré vyznění filmu, které mám na Burtonových snímcích rád. Film je plný odkazů na Burtonovy i jiné snímky a nebýt toho příliš sentimentálního konce, tak by byl skoro dokonalý. Zkrátka film, který má ono typické burtonovské kouzlo, kterým se nechám rád pohltit. (13.03.2014)

Frankenweenie není v žádném případě špatný film. Není ani nudný. Je krásně naanimovaný a Sparky je neskutečně roztomilý. Jenže. Na toho starého Burtona, kterého už posledních pár let postrádám, je to bohužel málo. Chybí tomu to, co ho vždy zdobilo. Vnitřní kouzlo, srdce, mojo, cokoli, co vám dá ve filmu tu pocitovou nadstavbu. Burton to uměl. Třeba to ještě najde. 6/10 (09.09.2014)

Hovorte si čo chcete, ale Burton má pravdu. Veľmi ľahko (totiž intuitívne) sa dá rozoznať prospešný následok akéhokoľvek činu spraveného kombináciou rozmýšľania a jednania od srdca. Rovnakým spôsobom sa dá rozoznať rozdiel medzi dôsledkom takéhoto činu a dôsledkom činu navonok veľmi logického, posilneného však motiváciou iných telesných orgánov, od srdca vzdialených. Či už Zadku ("seriem na vás!"), Hlavy (závisť, mamona), Brucha (ego, pýcha) atď. Platí to rovnako pre mutáciu domáceho miláčika ako aj jeho milovanie. Niekedy je to záležitosť prostej oddanosti, inokedy vystatovania sa a zdôraznenia sociálneho statusu. Všetko toto poznanie či pripomenutie základných vecí je nádherne zanimované, s odkazmi na mnohé ikonické filmy (napríklad King-Kong, Gremlins, Jurský park), navyše jednoznačne ukazujúce, že krivé a zlé charaktery nevznikajú v dospelosti, ale sú jednoznačne i fyziognomicky dané už od detstva. Kombinácia výzoru tváre, držania tela a prevažujúco nevľúdneho pohľadu očí nepustí. Potvrdí sa to následne v charaktere skutkov i vyslovovaných myšlienok takýchto malých špuntov. (09.12.2013)