Frankenweenie: Domácí mazlíček

ač svým vizuálem nikterak originální klasická burtonovina, příběhově jde o jeden z nejmilejších a nejdojemnějších animáků... k tomu skvělý soundtrack a slzy jako hrachy byly na světě. příjemná kombinace ulítlého hororu a humoru dala vznik překvapivé srdcovce, kterou si jistě dám rád znovu. 90% (18.05.2013)

''When you lose someone you love, they never really leave you. They move into a special place in your heart...'' Víte, je hrozně těžké nemít určitá očekávání, když slyšíte o stop-motion filmu, režírovaný Timem Burtonem, bez ohledu na to, jak slabší filmy v jeho poslední době byly. A moje očekávání se splnila. Konečně. Takové morbidní potěšení, zahalené v černobílé barvě se starou klasickou hororovou atmosférou, která možná přinese i pocity nostalgie. Typické vyhublé postavičky s kostnatými rameny a protáhlými tvářemi jsem si zamilovala ihned a ta hudba.. Danny Elfman je génius, jako bych poprvé slyšela soundtrack k Edwardovi, vážně.. a Sparky? Láska na první pohled. Jen škoda příšerek, konce a Disney, protože ho dost svazovalo, přeci jen je to určeno pro mladší publikum. Ale i přes to všechno Frankenweenie žije! ''You're alive!'' A Tim ožívá s ním. Jeho smysl pro detail a ten jeho temný svět mě nikdy nepřestane fascinovat. A hlavně... má něco, co mnoho lidem chybí. Představivost. Není to stoprocentní, jako u Edwarda, Ospalé díry nebo Big Fish, ale nemůžu si pomoc..prostě si to po delší době zaslouží. (23.12.2012)

Přišlo mi, jako kdyby si s tímto filmem Tim Burton natočil něco, co si přál už hodně dlouhou dobu. Animovaný film přesně v jeho režii o domácích mazlíčcích a také o tom, co to pro děti a jejich rodiče znamená, když jim někdo takový umře. Prošel si tím asi každý, včetně mě. Možná právě i proto jsem si k téhle pohádce-nepohádce udělal takový vztah. A musím říct, že závěr opravdu krásně vyburcoval. (11.12.2013)

Nevěřila jsem tomuto filmu, hlavně jsem už teda přestala věřit Timu Burtnovi, ale překvapil mě. Tento film má totiž srdce. Ze začátku na mě silně dýchala atmosféra Střihorukého Edwarda. Ano, je to ten klasický rodinný doják, není zde vůbec nic nového, film je strašně předvídatelný a Burton nedokázal nasazenou laťku a atmosféru ze začátku filmu udržet až do konce, bez mučení však přiznávám, že jsem měla na krajíčku. (25.12.2012)

I když nejsem přívržencem těchto poloanimáků, tak vizuální stránka tohoto, ať už chcete jakéhokoliv "steina", se mi líbila. Bohužel, znovu a opět narážím na styl Tima Burtona, který se mi né a né trefit do noty. Ale to je případ již jeho několika posledních, filmových kousků. Na to, jaký jsem cíťa, jsem ani slzu neuronil, no snad se TB ještě vzchopí a překvapí nás něčím svým! 40% (22.12.2012)