JCVD

Skoro jsem si i poplakal. Nejen nad návratem akčního hrdiny a působivou reminiscencí, ale hlavně nad tím, že se našel odvážlivec, který ho vytáhnul nad "bahno" videobéček a dal mu šanci promluvit jasným hlasem. Každý si svůj návrat nemůže odrežírovat jako Sly, ale Mabrouk El Mechri Van Dammeovi posloužil jako nejlepší možný mikrofon. A i kdyby tenhle film byl symbolickou labutí písní stárnoucího Belgičana, bude to happyend a důkaz o tom, že lze utéct stínu vlastní kariéry a ještě ho v žánrové odbočce hezky sejmout otočkou i s úroky. Měli bychom čekat na velký coming out i u Stevena Seagala? Po tomhle filmu bych už věřil čemukoliv. (17.12.2008)

JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! (07.04.2010)

"Do všech filmů jsem dal srdce". Když tuhle větu pronáší Van Damme u soudu, máte nutkání se smát, když ale o pár minut později přesvědčuje vlastního agenta, aby ho dal do filmu, který se bude točit ve studiu a ne v Bulharsku i za cenu nižší gáže, začnete mu přicházet na chuť. A jakmile si vyleje těsně před koncem srdíčko... budete mít na krajíčku. Samozřejmě za předpokladu, že máte tušení, o koho vůbec jde. Thank you JCVD, I think you finally delivered it. (22.12.2008)

Film s Van Dammem, tentokrát jako dovoz z Belgie. Podle mě jde o unikátní film, protože myslím, že něco podobného ještě nikdy nikdo nenatočil. Takováhle samozpověd s příběhem je perfektní nápad. Sice by se tam dalo leccos vypilovat, ale tenhle film není určen snad ani těm fandům. Tenhle film si Van Damme udělal pro sebe. Samozřejmě, že ti fandové si to užijou ze všech nejvíc. (28.12.2008)

JCVD je trochu něco jiného, než na co jsme byli všichni zvyklí z Jean-Claudovy filmografie. Není tu za superhrdinu, stane se dokonce "obětí" zločinu, což je zajímavá myšlenka a je i dobře pojatá. Nečekejte žádné "rubání" zlých hochů, svalovce typu Chong-Li, ani roznožky, při nichž mrazí v zádech (a nejen tam). Tento snímek má poměrně komorní a melancholickou atmosféru, která se nejvíce projevuje v záběrech do soudní síně a při krátkém sebevyznání Van Damma, jenž má něco do sebe. Byl jsem spokojen, takže 4* dávám jako maximum, a doufám, že to není poslední jeho film, který stojí za doporučení druhým a má červenou barvu. (25.08.2010)