Mučedníci

Nádhera! Martyrs je dalším důkazem toho, že francouzi dlí na samé špičce moderního horroru. Pascal předvádí neuvěřitelný atmosférický koncert syrového násilí v první půli a v té druhé vás rozseká intenzivním trýzněním a čirou agónií. Všechno má svůj řád, poctivou konstrukci a finální pointa vás doslova přitluče k židli. Ještě chvíli po závěrečných titulcích ´sem nebyl schopný odtrhnout oči z plátna. Martyrs nabízejí jedinečný zážitek, čímž se u mě katapultovali na post nejlepšího horroru za poslední dvě desetiletí. Za pár roků na ně budeme vzpomínat stejně silně a s chutí, jako dnes na Texas Chain Saw Massacre a podobné žánrové klasiky. (11.02.2009)

V nejlepším slova smyslu velice nepříjemný zážitek, který na divákovi celou dobu vyžaduje aktivní spoluúčast, přehodnocování viděného, přeladění se na jiný subžánr... a nakonec ho za to potrestá, protože pravdy se nikdy nedobere. Nepříjemný nikoliv proto, co všechno se vyobrazuje (nejsem otupělý vůči násilí, jenom jsem z italských gore filmů a exploitationů zvyklý na větší maso), ale proto, že svou výstavbou nás film nutí se neustále ptát, co vedlo k takovému násilí, aniž by po nás primárně chtěl si uvědomit, na jakou konkrétní dobovou situaci reaguje a na co má prezentované násilí poukazovat. Naladit se na jiný mód vnímání téměř každou scénu není nejlehčí, ale žánrové či subžánrové přechody z duchařského napínáku přes monster film k exploitaionu se silnou ženskou hrdinkou až k torture pornu jsou velice důmyslné, opravdu důsledné a udržují pozornost i napětí. Konec je vybídnutí k diskuzi, ať již o směřování exploitationů, evropského horroru či o skutečných případech v domech vězněných dětí svými rodiči, protože se divák buď k pozitivnímu či negativnímu vyznění přidá dle toho, co si do filmu a žánru projektoval. Nesouhlasím s tím, ale způsob, jakým jsou prezentovány dobové proměny (sub)žánru a tomu je nutné uzpůsobit i divácké vnímání, považuji za geniální. Ale nic pro maloměšťáky, kteří se neradi nechají rozrušit a zlobí se, že jim film nedal to, co očekávali. Francouzské FUNNY GAMES, jen vychytralejší. P.S. Ahoj Edo! :-) (07.03.2009)

Scénář: Pascal Laugier .. Fritzlfactory na profesionální úrovni, ale nakonec ne tak velké martyrium. Řemeslně výborně natočené s perfektní dokreslující hudbou. Dramatickou stavbou děje se scénář nijak nepáře, od úvodu se něco děje a příběh postupně rázně mění polohy - sestupně, kdy religiózní motivy dojem patřičně srážejí. Místy jsem tak zaskřípal zuby, ale nijak razantně, byť nad ledasčím tradičně kroutím hlavou. ____ Dále možné spoilery: _ Různá náboženství přináší spousty pohádek o posmrtném životě – dobrých či špatných. Co rozkrývá tahle mučednická pointa? Prostě té vůdčí důchodkyni Anna řekla, že po smrti nic není! Nečeká naši duši nekonečné radování (nuda, ne?) ani nekonečná muka (taky nuda, protože přijde apatie a byl bys i ty trpitel, který si může vysnít ráj:-)). Prostě přijde jen klid (=nic). Tak si ta bába rovnou vystřelila mozek, protože konečně dostala relevantní odpověď a v kontextu nesmyslného mučení zjistila, že její dosavadní život postrádal smysl a nemá ho cenu dále prodlužovat. Že se nepodělí s ostatními je taková hořká pilulka pro pokračovatele (anebo jim tím naznačí, že je to „na druhé straně super“ tzn. oni se také postřílí a nebude žádných pokračovatelů tohoto nesmyslného experimentu). Stejně totiž nic nenajdou a nikam po smrti (kromě tlení ve studené zemi) nedojdou. __ Protože: 1) pokud by byl život po smrti super, dojdou tam nakonec všichni a že si ona zkrátí čekání bez prozrazení „pointy“ ostatním stejně nic neřeší. 2) pokud by byl život po smrti peklo, nechápu, proč by si tam akcelerovala cestu. Ještě že tyhle varianty neexistují ;-)) Tím pádem je konec pesimistický, pohádka se nekoná. Režisér asi bude taky naivně v něco pobožného věřit, proto tomu konci říká optimistický, ale není. ____ Slova jsou na nic, všichni lžou. (09.03.2009)

Krváky mi nikdy moc nevadili, ale musí to byť aspoň trochu logické a konanie postáv nevyhnutné. Neviem, či sa v tom režisér vyžíval, no krvavých scén a mučenia si tu užijeme. Horšie je, že v tej nudnejšej verzii, kde sú vám postavy ukradnuté a ani hektolitre krvi na tom nič nezmenia. Odsledoval som to chladný ako skala a v duchu som sa od nudy bavil na blbostiach. "Svojpomocne" rezané hrany na chrbte? Kladivo úplne náhodou samo od seba spadne tam, kde nemá? Skrinka v dome s tajným otvorom? Deti, ktoré tam ešte pred chvíľou žili nepoznali vlastný dom? Alebo ho poznali, ale režisér to nepokladal za dôležité to divákovi oznámiť a tak nám radšej ponúka skrvavené a uvrieskané ksichty? Dom má dve podzemné podlažia a nie hocijaké! Ten dom ste s tým úmyslom i stavali? A sami? Ak nie, čo ste povedali stavebnej firme, že tam budete chovať divé svine?...Záver tomu celému dal korunu. Hlavná postava čosi dôležité zašepká do ucha "Mengeleho asistentke". Super, že si to nechá pre seba. Takže aký dôvod okrem brutality a krvi nájsť k sledovaniu tohto filmu? Žiadny iný. 30%. (28.02.2013)

Mučedníci se pro mě zařadili mezi nejlepší horory poslední doby. Nebudu zde spoilerovat, ale zhruba po 45 minutách děje nastává fakt brutální mazec, alespoň mě to kompletně dostalo. Nalezení té zbědované dívky mi vehnalo i slzy do očí. Poslední půlhodinka jede v podstatě v jednom rutinním a neměnném "programu." Už jsem jen čekala, jestli konec přinese ještě nějaký zvrat, nebo jiné "šokující" odhalení. Poslední "akt", jehož se na nebohé hrdince dopustí, je skutečně síla. Myslím, že i samotný vládce pekel, Hellraiser, by byl potěšen takovou krutostí a lidským utrpením. Aneb, jak pravil: "Your suffering will be legendary, even in Hell." (17.08.2014)