Mlčení jehňátek

Těžký thriller, který shrábne Oscary v pěti hlavních kategoriích? Kdo to kdy slyšel. Všem dobře známý příběh, kterak agentka FBI pomocí jednoho sériového vraha dopadne jiného, který je oproti distingovanému lidožroutovi na svobodě, dokáže i dnes výborně „pobavit“ a drobnostmi, které jsme někdy předtím přehlédli, potěšit. Krůček po krůčku se blížíme k depresivnímu doupěti vrahouna, který je posedlý změnou pohlaví a z kůže unesených dívek si spichuje části svých šatiček. Je to magor k pohledání, a to právě tvůrcům vyšlo dokonale. Měli silnou hlavní hrdinku a dva totálně přesvědčivé antihrdiny. Bizarní zabiják v podání Teda Levina s hlubokým hlasem je sakra démonický (na roli se připravoval po barech ve společnosti transvestitů). No, a v druhém případě jsme na tom ještě lépe. Řada herců dala Jonathanu Demmemu košem (pro přílišné násilí – jak asi po obrovském úspěchu reagovali?), nakonec padla volba na divadelního veterána Anthony Hopkinse, který věhlasné zabijáky nastudoval dokonale. Bravurní rétor, mlaskavé zvuky, samá moudra a bonmoty, pozorný pohled. K tomu přesná Jodie Foster a Demme, který někde vzadu nerušeně přešlapuje a nechává vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery. Jeden z jasných vrcholů úžasných devadesátých let. (02.06.2016)

Mistrovsky vystavěný mix procedurálního thrilleru a hororu. Když Mlčení jehňátek obdrželo Oscara, byl druhý uvedený žánr definitivně akceptován za pevnou součást mainstreamu. Z hororu si Demme vypůjčuje krvelačné monstrum, způsob svícení nebo koncept final girl. Film je mimořádně vtahující zejména díky napojení našeho hlediska na mladou „soon-to-be“ agentku FBI, jejíž proměna je tou nejzásadnější, která se ve filmu plném motýlů (tj. symbolů změny) odehraje. Poprvé ji opouštíme až po půlhodině vyprávění, kdy už jsme k ní zásluhou malé hloubky ostrosti, POV záběrů nebo velkých detailů tváře dostatečně přimkli. Clarice Starling má přitom daleko ke klasickým hororovým scream queens. Nejedná zbrkle, dokáže si zajistit respekt nebo vycítit sexismus na pracovišti. Psychopatickému doktorovi, z něhož mrazí i tehdy, když jen nehybně stojí ve své cele (a nemrká!), je i díky inteligentnímu herectví Jodie Foster vyrovnanou soupeřkou. Společné scény Clarice a Hannibala, jejichž dynamika je stále rafinovanější (s tím, jak pronikají stále hlouběji do hlavy toho druhého), jsou těžištěm filmu, který tak můžete sledovat i jako zvrácenou love story. V Hannibalovi se tato implicitní rovina bohužel stála explicitní a film se přiblížil campu. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Lateef, lewwin, Cornon, Cimr, Bilky (06.04.2005)

Film, který přesvědčil zapšklé Akademiky i další filmové "intelektuály", že i thrillery a horory mohou být považovány za umění. Anthony Hopkins ztvárnil roli šarmantního psychopata na výbornou (což už se nedá říct o dvou pokračováních) Špička ve svém žánru, závěrečná scéna z temného sklepa je vynikající. Přesto si myslím, že třeba Se7en je ještě o dost lepší. (23.10.2003)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let, který lze sledovat do zblbnutí, a stejně nás jeho psychologická intenzita a konstantní napětí pokaždé zarazí až pod peřinku. Proč tomu tak je, jsem se snažil stručně dopátrat v rámci poklony Jonathanu Demmemu zde (27.04.2017)

"Thank you, Clarice." Thank you, Tony. Thank you, Jodie. Thank you, Jon. Thriller nad všetky thrillery. Sorry, Hitch, ale tvoje Psycho (hoci inšpirované vyčíňaním toho istého sériového garbiara) je v porovnaní s touto peckou len báchorkou pre zaprdených nostalgikov. Jedinou chybou tohto famózneho filmového zážitku sú jeho pokračovania. Fakt, že ani Majster Scott nedokázal napodobniť atmosféru, ktorú nejakým zázrakom vyčaroval Demme, už o niečom svedčí. (10.10.2008)