Philadelphia

Jak natočit film o AIDS a o předsudcích vůči homosexuálům, aby to pochopilo i dvanáctileté dítě? PHILADELPHIA! Příliš okatě napovídající záběry by sice mohly sloužit jako návod pro začínající amatérské filmaře, jak spolehlivě odvyprávět příběh, ale jaký divák po takhle polopatickém, uplakaném a přibarveném zákusku touží? Divák řadový, divák odpočinkový. A musím se přiznat, že včera jsem se také zaškatulkoval mezi odpočinkové diváky a film jsem si užil. I přes výše zmíněné výhrady se na Philadelphia pěkně kouká a mám tam své oblíbené momenty. (24.05.2007)

"Úžasná" titulní píseň mi bohužel byla vždycky protivná. Chápu, že pro někoho, kdo má cit pro americkou píseň a orientuje se v místních reáliích, to může být geniální skladba, ale já - v tomto směru deficitní - opravdu nevím, co si mám počít s "ulicemi Filadelfie". Jo a ten film. Ten je o tom, že v Americe se lze soudit opravdu o cokoli, a že se zajímavou žalobou a schopným právníkem lze uspět i při absenci jakýchkoli důkazů o čemkoli. (17.03.2011)

Moc hezké..... Sentimentální až hanba, ale hezké. Navíc Denzel Washington a hlavně Tom Hanks - ti dělají pro celý film něco vzdáleně podobného tomu, co učinil například Rowan Atkinson pro Mr. Beana - naprosto excelují a věřte mi, už jen kvůli nim chcete Philadelphii zažít, přestože jinak žádné dramaturgické pamětihodnosti asi neuvidíte... (05.08.2011)

Silné a dojemné drama, které se snaží do světa vykřičet, že homosexuálové nejsou o nic méně lidé než heterosexuálové a že mají také svá práva a nemělo by se s nimi zacházet s opovržením. Zároveň ukazuje, jak člověka postupně ničí zákeřná nemoc. Snímek Philadelphia stojí na brilantních hereckých výkonech Toma Hankse, Denzela Washingtona a samozřejmě též Antonia Banderase, který tu hraje až třetí housle. Jako divák jsem s postavou Andrew Becketta soucitil, ale stejně jako protistrana při soudní při jsem se nezbavil dojmu, že za nákazu smrtelným virem si mohl sám, tudíž v tomto ohledu byl můj pohled na věc smíšený. Přesto by však neměl být člověk diskriminován, ať už je jeho sexuální orientace jakákoliv a ať má kteroukoliv nemoc. Závěr snímku je dost emotivní a utvrdí diváka v pěti hvězdičkovém dojmu. (10.10.2012)

Soudní dramata mají v americkém zábavním průmyslu dlouhou tradici a výsadní postavení. Na Philadelphii je znát, že v době vzniku ji studio považovalo za svým způsobem výkladní skříň a k jejímu natáčení přistupovalo s očekáváním festivalových vavřínů. Tom Hanks byl už tehdy považován za velkou hvězdu a ideálního představitele sympatických klaďasů smýkaných osudem. Téma AIDS v 90. letech hýbalo veřejností, smrt charismatických postav šoubyznysu, k jakým patřil např. Fredie Mercury, byla ještě v čerstvé paměti. V postojích veřejnosti bylo cítit znejistění sexuálně otevřené společnosti, strach z pandemie byl všudypřítomný, obavy z nakažení byly tehdy běžné a promítaly se do nejrůznějších předsudků. V režii Jonathana Demmeho vznikl aktivistický film, který chce přesvědčovat, poučovat, vychovávat a kultivovat, a z přemíry ušlechtilé snahy nakonec vzniká ušlechtilá nuda. V první půli film ještě funguje více méně tak, jak má, v té druhé už sklouzává místy k citovému vydírání a jde s prominutím do háje. Kdo chce vidět výborné drama, které se nevyhýbá kontroverzním momentům, raději si pustí Klub poslední naděje. Tři hvězdičky nechávám jen proto, že s cíli tvůrců sympatizuji. Celkový dojem: 55 %. (28.04.2016)