Precious

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Sonda do života boubelky mou hlavu nakonec v depresi tolik nevymáchala. Zajímavá byla ve filmu zejména náruč milující matky a domácí prostředí, kde dostávala „plnoštíhlá“ Precious sodovku nejtěžšího kalibru. Domov ale ve snímku tolik prostoru nedostal a protože školou nebo nemocnicí se boubelka protloukala odevzdaně, jakoby smířená se svým hrůzným osudem, nedostává divák od filmu až tolik deprese, jak by mohl čekat. I přes její příšerný úděl sem tak velkou citovou angažovanost necítil, zato jsem se občas nudil. Nelehké dospívání měl i Josef v estonské Zkažená mládež. Alternativa: Klass, Mudge Boy. (28.06.2010)

Aj napriek tomu, ze pribeh je nesmierne silny, nedostalo ma to tak, ako som myslela (dufala). O tom, co sa vo filme udialo nie je potrebne pisat, je to naozaj priserne, trestuhodne a posledna polhodina mi sposobila zimomriavky. A o hereckom vykone Mo'Nique alias matky Precious sa snad ani nemusim vyjadrovat, to je podla mna na Oscara. To, co predviedla bolo tak strhujuce, ze bude musiet naozaj dostat este minimalne 10 pozitivnych roli, aby mi vyciarkla z mysle tu odpornu postavu, ktoru tu tak bravurne stvarnila. (26.11.2009)

Pokud chcete pocíti depresi, pusťte si Precious. Tady menší výňatek z filmu: ..."Bězte do prdele! Vy nevíte nic o tom, čím jsem si prošla! Nikdy jsem neměla přítele, otec mi řekl, že si mě vezme. To bych přece neudělala, to je přece kurva protizákonné... Nikdo mě nemiluje. Láska pro mě nikdy nic neudělala. Láska mě bila, znásilňovala, nazývala mě zvířetem, dávala mi pocit zbytečnosti a bylo mi z ní zle!!!"... 80% (16.06.2010)

Ach, tá oskarová porota. Znova nám do hlavy tlačí tie silné životné príbehy. Tentoraz prišla na raz černošská tlustoprdka ktorá nemá perspektívu, ale má svoje sny. Znie Vám to ako sračka? To si ešte ale musíte pridať pokusy hudobných hviezd o herectvo. Presne tak. Mariah Carey a Lenny Kravitz nás skúsili dostať svojím talentom. A ako veľký bonus dostanete ten krásny výraz hlavnej hrdinky, ktorý jej vystačil na celý film. Skutočný oskarový skvost ako sa patrí. (19.06.2011)