Planina v ohni

Žiji celou dobu ve strachu sama ze sebe..… Ta spí s tím, ta s tím, s tím a s tím. Ten u toho umřel. Ten s nikým nespal a málem umřel taky. Erotické, ale i nudné okamžiky ze života lidí, které osud ,,někam“ směřuje. Je těžké něco napsat a nespoilerovat. Snad jen, že Ch. Theron je fantastická a příběh zajímavě odvyprávěn. Ale nějak mne to nestrhlo. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (13.08.2009)

Dráma podľa môjho gusta. Zopár prekvapivých momentov, ktoré sa pozvoľne odhaľujú vo fantasticky zostrihanom príbehu. Celé je to podfarbené skvelou muzikou a atmosférou prostredia. Nepotrebuje sa to vnucovať a vtierať divákovi, či dokonca, ako vo väčšine podobných filmov, ho citovo zdierať. No a top všetkému dávajú dve dámy, Charlize Theron a megadlhonohá Kim Basinger. (24.04.2009)

Geniální scénárista „volné“ trilogie (kterou mám hóóódně rád) Amores Perros, 21 gramů a Babel napsal a dokonce i sám zrežíroval další neméně zajímavý, emotivní, podmanivý, ale hlavně lidský a dostatečně uvěřitelně vyznívající příběh. Opět mozaikovité vyprávění je v tomto případě vlastním klíčem k samotnému příběhu – upřímně mě první půle nijak zvlášť nenadchla a bál jsem se, že film bude pokračovat v (do té doby) neopodstatněném duchu zoufalství a prázdnoty svých postav, přičemž pointou bude nějaké neštěstí (třeba hromadná bouračka). Nicméně poté jsem byl opravdu rád, že jsem se mýlil.)) a dostal pointu jako hrom, nad kterou jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a uznale pokyvoval scénáristickému umu Guillerma Arriagy. Jediná výtka by se snad týkala režie. Možná to vlastně není ani tak úplně výtka, spíš nutné srovnání Inarrituova režijního přístupu s Arriagovým. Ve zmíněné trilogii (Amores Perros, 21 gramů, Babel – zejména se to týká její prostřední části) dokázal totiž Inarritu především pomocí protřelé kamery a záběrů ze zdánlivě nezajímavých nebo extravagantních úhlů ještě více podtrhnout emotivní a psychologickou hloubku příběhu – v tomto ohledu je Arriaga „pouhým“ režírujícím scénáristou. Na druhou stranu lze považovat Arriagův režijní přístup za příjemně civilní, „čistý“ a se zvoleným tématem vcelku korespondující, leč možná příliš umírněný a ukolíbaný téměř jistým faktem, že o adekvátní emocionální účinek se postará samotný scénář. (26.11.2010)

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (21.03.2012)

Po trilógii, ktorú spolu splodila dvojka Iñárritu-Arriaga sa páni rozdelili a každý si ide svojou cestou. Očakávania ďalších filmov od oboch tvorcov sú teda na mieste. Ako prvý uzrel svetlo film, ktorý pokračuje v už tradičnej zápletke s časovo zapletenými líniami, v ktorých postavy spája určitá udalosť. Arriaga si vie vždy vybrať ten správny moment načasovania, kedy diváka totálne uzemní pointou a hlavným zvratom. Tentokrát to nebolo inak, akurát to bolo možno trošku viac predvídateľné. Možno aj preto, lebo dej príbehu je trošku jednoduchší ako predchádzajúce jeho scenáristické kreácie. Takže buď mu už dochádzajú nápady, alebo sa len bál, že zvládnuť čosi podobné aj z postu režiséra by presahovalo jeho možnosti. Každopádne režijne takisto nesklamal, aj napriek pomalému tempu má príbeh skvelú gradáciu, podporenú veľmi dobrým výberom hudby a samozrejme hercov. 80%. (03.12.2009)