Paříž

Pro mě se stává po x zkušenostech filmová mozaika nižším filmovým žánrem, který je dobrý na ukrácení času, často jeho sledování bývá příjemné, ale u toho to taky končí. Paříž má pár dobrých scén, i postav, ale taky spoustu zbytečných scén a střihů (např. havárka, střih, odpadkový koš, ech) a zbytečných postav, které jsou tam jen pro kontrast a tyhle kontrasty režisér podal naprosto hrozně. Měly dojmout nebo já nevím co, ale vyzněly naprosto naprázdno a uměle, nuceně. (20.01.2010)

Povedený film, jehož většina zápletek a dějů je nedokončená a nedořešená a film tak představuje určitý výřez nebo obraz skutečnosti, přičemž děj tu byl už před ním a poplyne dál i po něm. Snahu o zdání autenticity výřezu z komplexního života samého ovšem poněkud podrývá fakt, že za ním vždy stojí tvůrci filmu, všemocní tím, co do obrazu vyberou. (25.01.2013)

Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující. (12.09.2017)

Škoda té fotogenické Paříže i dobrých herců, výborný námět bohužel pro mě naprosto nepřesvědčivě ztvárněný (např. Romain Duris na mě vůbec nepůsobil jako na smrt nemocný), nevyužitá možnost lepšího propojení příběhů i nějakého smysluplného konce. (Ale možná jsem to jen viděla v nesprávný den...). Co na mě silně zapůsobilo, byl "trakař v restauraci". Naprosto se shoduji s vynikajícími komentáři Philippy a Wormboye (díky za ně). (26.12.2008)

Není to úplně typický příběh s proplétajícími osudy jednotlivých postav, kdy jeden krok ovlivní osud dalších, spíš se jedná vždy o letmé setkání na ulici, která ovlivní diváka a ne tu postavu. Paříž bych klidně označila za herečku ve vedlejší roli. No a jinak, co se týče otevřených konců, to je pro mě jako kobliha bez náplně. Ovšem v případě Paříže se do ní ráda zakousnu i kvůli velesympatické Juliette Binoche a Romainu Durisovi jako bývalého tanečníka. (30.01.2010)