Chlapec v pruhovaném pyžamu

Film ze začátku působí celkem nenápadně, dalo by se říct, že na dílo s takovým tématem, až podezřele mírumilovně. Když se ale začne mluvit o "farmě", již přituhuje a začínáte tušit, že to celé nemůže dopadnout dobře. Snímek pomalu graduje, ale především závěrečná scéna, kdy se objeví německý voják v masce a obraz doprovází skvělá Hornerova hudba, je pak tím nejsilnějším zážitkem z celého filmu. The Boy in the Striped Pajamas není ani tak o válce samotné, je to spíše neobvykle zpracovaný příběh o holocaustu, pojednávající o lidech žijících ve lžích a jejich hodnotách. Dále o propagandě, přehlížení masových vražd a to vše nejen z pohledu osmiletého chlapce, ale i jeho rodičů. (7/10) (14.02.2009)

Musím vyslovit naprosté absolutorium.To je přesně způsob, jak nejpůsobivěji vyprávět o holocaustu. V závěru člověk neví, jestli má více přát nevinnému klukovi, aby přežil, nebo jeho rodičům, aby se vymáchali ve vlastní tuposti víry ve svou nadlidskost. Je jedno, jestli ji aktivně vytvářeli, jako Brunův otec nebo se tvářili, že nevidí, nechápou, nevědí. Chvíli mi trvalo, než jsem závěr autorů filmu přijal za svůj, ale pak jsem uznal, že lepší pointa se opravdu nenabízela. (04.04.2010)

O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu. (15.07.2010)

Z druhej svetovej vojny bolo toho natocene dost, ale z pohladu chlapca, ktoreho otec je nacistickym dostojnikom a este k tomu byvaju blizko koncentracneho tabora, kde sa skamarati so zidovskym chlapcom je nieco nove a vidiet, ze z tohto obdobia by mohli byt natocene dalsie stovky osudov ludi, ktori vojnu museli prezivat a my mozeme byt len radi, ze sme sa nenarodili prave do toho obdobia. Film posilnila ako vzdy uzasna hudba Jamesa Hornera, ktora mi pripominala napriklad CISTU DUSU (2001), hlavne na konci filmu sli po mne zimomriavky pretoze to, co sa tam dialo, by nechcel zazit nikto. Anglicky reziser Mark Herman natocil napriklad romanticku komedie s Ewanom McGregorom ODPISKANO (1996) alebo TICHY HLAS (1998)... 07.05.2010 _______ Asa Butterfield - (Bruno) +++ Jack Scanlon - (Šmuel) +++ David Thewlis - (Brunov otec) +++ Vera Farmiga - (Elsa) +++ Rupert Friend - (Poručík Kotler) +++ David Heyman - (Pavel) +++ Richard Johnson - (Starý otec) +++ Jim Norton - (Učiteľ Liszt) +++ (07.05.2010)

Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit. (31.03.2009)