Warrior

Óda na (filmovou i divákovu) radost, kterou kazí snad jen snaha o honění příliš mnoha zajíců. Čert vem všechna ta klišé, ale ocenil bych, kdyby se to plně soustředilo jen a pouze na bratry a otce (plus jejich démony); ono k tomu sice dojde, ale až v samotném závěru. Čímž dochází k tomu, že ty předchozí vedlejší motivy stejně vyzní do ztracena. (14.12.2011)

|| Scenár: Cliff Dorfman, Gavin O'Connor, Anthony Tambakis | Hudba: Mark Isham | Produkcia: Greg O'Connor | Distribúcia: Lionsgate | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 24,215,385 $ || Bojovnícky film, ako sa patrý. Slabá propagácia ukradla možnosť mnohým ľuďom tento nadpriemerný film vidieť v kine, a to je veru škoda, dielo si zaslúžilo viac... (13.04.2011)

Nemuzu si pomoct, ale mam z toho rozpacity dojmy. Film se totiz tvari jak neco naprosto ojedinelyho a originalniho, jenze naprostej opak je pravdou. Film se totiz absolutne nijak nelysi od vsech tech Rocky, Fighter, Boxer a dalsich zapasnickejch filmu. Gavin na sebe rve jedno klise za druhym, mame tu nejakej problem z valky v Iraku, problemy s penezma, fotrika alkoholika, problemy v rodine. Navic se to cely tvari desne tajemne a ackoliv behem par minut je cloveku do detailu jasny, jaky a proc jsou tu vztahy mezi postavama a co kdo proved, film se dale tvari zahadne a veci typu kdo, kdy, komu a proc vzdy rika jen tak na pul huby, aby clovek jakoze tapal. No a proste me to moc nebavilo. Obzvlast, kdyz ma film prehnanejch 140 minut a z toho 80 zabira jen hromada kecu. Film je sice hodne slusne natocenej, prijemne civilni, s sice filmovou, ale zaroven lehce syrovou kamerou a herci hrajou bezchybne vcetne olezlyho Nolteho, kterej vypada, jak kdyz vylez z popelnice. Jenze co je to platny, me to proste nijak nebralo a tak sem se bez vetsiho zajmu prokoukaval pres jednotlivy klisoidni az trapne udobrovaci dialogy a cekal, co bude. Jenze nekdy po tech 80 minutach se na vsechno Gavin konecne vysral, uvedomil si, ze toci film o soubojich a posledni hodinu filmu uz se tak vicemene jen bojuje v kleci. A teda kurva, ty zapasy dokazou nehorazne zvednout adrenalin. Hardy je nehorazna hora svalu, ktera bez jedinyho slova kosi protivniky. Oproti tomu Edgerton prece jen takova korba neni, tak se to spis hraje na techniku nez silu a uprimne receno, ackoliv vetsinu zapasu si uzijete spis v jeho podani, protoze s Hardym nikdo dlouho nevydrzi, proste to pusobi lehce usmevne, jak takovej v porovnani s ostatnima chcipacek furt vyhrava. Zaverecnej souboj uz je vicemene ocekavanej a to vcetne vysledku, tudiz pro me sklamani, protoze jsem mel jinyho favorita. Nicmene ty souboje jsou natolik chytlavy, ze filmu odpustim to super klisoidni uvodni ukecany drama a flaknu 4*, ale jestli budu na film jeste nekdy koukat, rozhodne az od druhy poloviny. (31.12.2011)

"Řekls, že budeš zápasit s klukama, co se dívali moc na televizi." Pěsti buší, nohy kopou, končetiny se kroutí do nepřirozených úhlů a srdce přitom puká - co je to? To jen rodina Conlonů si v kleci rovná své rodinné trampoty a nadšení diváků nezná mezí. I mně se Warrior líbil, ale přesto si dovolím být tím šťouralem, kterýmu před očima proběhlo pár důvodů k malý nespokojenosti. Tepání ex-ožralýho táty mě totiž přestalo bavit už v 1. kole, složení semifinálový čtveřice bylo jasný již půl hodiny před začátkem turnaje a představitel Koby má do obličeje ruskýho molodce asi tak daleko, jako já k vizáži Brada Pitta. To nic nemění na tom, že mě MMA baví a s Conlonovic bojovníky se ještě párkrát potkáme. (09.12.2011)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)