Warrior

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $13,657,115║Tržby Celosvetovo $24,215,385▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,403,492 //počet predaných kusov 245,751║ Tržby za predaj DVD v USA $9,891,940 //počet predaných kusov 502,524║ No tak režisér Gavin O'Connor opäť pekne prekvapil a potvrdil že má talent podať komornú drámu v tom najsilnejšom prevedení, hoci nechýba tomu klasický Americký sentiment, sú tam dosť silné vyhrotené situácie, ktoré úžasne spevňujú a postupne vyživujú túto drámu až ju vystupňujú medzi najsilnejšie zážitky v tomto žánri, súboje sú len bonbónik na vyše, nečakané prekvapenie. /90%/ (02.01.2012)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)

A to jsem si myslela, že boxerská demence postihuje pouze přímé účastníky, ne přihlížející. Ale když tu vidím to hodnocení, radši využiju toho, že mám na neurologii protekci. S ostatními hodnotícími se shoduju jedině v tom, že jsem též měla po doběhnutí titulků chuť někomu rozbít hubu. Akorát na rozdíl od Canakji ne někomu o třicet kilo lehčímu, protože to by v mém případě znamenalo poprat se s jezevčíkem a minule mě ten hajzlík pokousal. (30.09.2013)

Po loňském Fighterovi další sportovní drama. Lepší horší? Hlavně jiné. Box je nahrazen atraktivními smíšenými bojovými uměními (nebo jak to popsat). Ten obrovský hype kolem 98 % je/byl jako vždy přehnaný, na druhou stranu si Warrior zaslouží pozornost snad každého. Není totiž jen sportovním dramatem, ale hlavně (velmi typickým) americkým příběhem o lidech, jejich cestách životech, rozhodnutích a dalších palčivých otázkách. Filmu vedle pevné ruky O'Connora (jeho Miracle byl podobně brilantně natočený a zde přidává i velmi televizní atmosféru) a herecká trojice Hardy-Edgerton-Nolte. Všem třem to jde skvěle, i když každý hraje na jinou notu. Nejvíc však asi většinu zaujme právě Hardy, přestože si myslím, že jeho role nebyla zas tak bůhví jak těžká a postava typického rebela s příčinnou má až přehnanou popularitu (a já bych takového člověka míjel obloukem). Na poměrně dlouhém filmu mi však vadila především průhlednost děje, v kterém se po 140 minut nestane nic, co váš překvapí. Je to škoda, protože tu prostor byl: Současně jsem měl dojem, že scénáristé trochu více nadržují Mr.C, ale proč ne, je to americký film a on je americký učitel od rodiny, co jako většina američanů nestíhá platit hypotéku;-)). Čímž se elegantně dostávám k hloubce a přesahu filmu, který reflektuje dost bolavých míst současné americké společnosti a hlavně (!) nedává odpovědi a ani zdaleka neprozradí tolik, kolik by diváka zajímalo. Možná i proto, bude druhé shlédnutí dost zajímavé. PS: nezapomeňte v životě odpouštět:) (10.12.2011)

Rodinné drama na jehož pozadí se odehrává boj v ringu (nebo naopak?) Nadprůměrný sportovní snímek to určitě je (a to to říkám já, antisportovec), ale do plného počtu mi přeci jen něco scházelo. Možná je to těmi charaktery, které jsou ploché a šíleně nevýrazné, nic o nich pořádně nevíme (až na neustále omílaná fakta) a já si tak nedokázala najít oblíbenou postavu, nebo se do někoho vcítit. Tommy je jen hora masa, která se cpe prášky a má být údajným válečným hrdinou. Brendan zase nesympatický učitel, který chce zaplatit účty. Jediný, kdo mi byl skutečně sympatický tak byla Jennifer Morrison. A na konci jsem fandila Tommymu a nějak jsem nechtěla uvěřit té jeho prohře, přestože to bylo předvídatelné (to by diváci přece nebyli spokojení, kdyby jeden z hlavních hrdinů přišel o dům...). Holt Hollywood z toho přímo čiší. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mě to nebavilo a při každém boji jsem nebyla nervózní za aktéry :) A vážně je to snad jediný sportovní film, který mě dokázal zaujmout přes dvě hodiny. Plný počet je tedy až moc, ale tři hvězdičky zase málo, takže..:) PS:A navíc se mi podařilo dostat přítele na 140 minut od PC:)) (20.06.2012)