Světová válka Z

Brad Pitt, horor a zombies. To jde k sobě asi tak jako káva se solí. Mimochodem ani jedno z toho není zrovna mým oblíbeným šálkem kávy. Většina filmů o zombících jsou totiž vesměs o tom samém a tak působí jako zaseknuté gramofonové desky. Ale "Světová válka Z" je výjimkou. Sice se opět jedná o zombie apokalypsu, ve které se v podstatě příliš nedozvíme o vzniku viru, ale podání je vcelku inteligentní, netlačí na pilu a rozhodně se nejedná o žádnou tupoučkou vyvražďovačku. A musím uznat, že Pittovi to tu mimořádně sluší (no co) - a přestože byl v celkem netypické roli, opravdu do příběhu zapadl. (03.10.2014)

Tak takto pracujú vedci v špičkových laboratóriách! Ruvajú sa do krvi, hryzú sa navzájom, aby sa v skutočnosti len tak bezcieľne a bezducho potulovali. Blúdia okolo prístrojov, skúmaviek a archívov s predmetom ich skúmania bez toho aby o ne pohľadom zavadili. Bezradné cvakanie zubami zaslúžilých autorít. Vedecká komunita sa zaktivizuje, len keď ich zombíkovskú strnulosť ozvláštni akákoľvek návšteva. Alebo keď ich niekam pozvú. Táto alegória bádateľsko/vedeckej práce sa mi páčila z filmu najviac. A na okraj: Od Bayovej Skaly (1996, r. Michael Bay, USA) som mal pri komerčnom multiplexovom megafilme konečne pocit, že sa zo mňa nesnaží Hollywood spraviť zase idiota. (01.07.2013)

Jako opulentní reklama na Pepsi - dobrý. Jako comeback Heleny Vondráčkové - taky dobrý (ano, ten týpek s klokotavým zvukem v laboratoři 139). Nevím, čím to pochválit víc, ale je jisté, že ztučnělá brada Brada Pitta to zase pořádně roztočila a oči diváka opět nestíhaly. Takový film, na který se tlačí jiné filmy se zombíky, podobně jako samotní zombíci v něm samém, si zaslouží přežít, protože je rozhodně výjimečný. Dodatek: Výborný "A.C.A.B", Pierfrancesco Favino v roli šéfa WHO pobočky, s tím páčidlem vypadal jako Gordon Freeman! Doufám, že na to budoucí tvůrci filmu Half Life vzpomenou, až budou hledat toho pravého adepta. Dodatek 2: Skutečnost je ale taková, že nejvíc lze ocenit chytrost tvůrců. Totiž, je jasné, že chtěli ukázat, resp. simulovat situaci, kdy taková pandemie zachvátí celou planetu Zemi. Šlo už jen o to, aby příběh byl uvěřitelný a dobře nastaven, aby z toho nebyl jen vizuální průvodce po ničem. Nebo, že nepoužili Emerichovské šablony, kde bychom sledovali příběhy několika lidí nebo rodin, zapojených více či méně do vzniklé situace, nejčastěji katastrofy. Nechali tedy Brada cestovat z různých míst na Zemi, ale nepůsobí to nastavovaně, skutečně to diváka vtáhne, ten pak chce pátrat také, zajímá ho, jak se to stalo, víc než kdy jindy u jiných zombie filmů. Zároveň to docela logicky rozvíjí model dané situace, daného člověka v dané chvíli. Brad Pitt je tedy důležitý průvodce, ale zároveň i hrdina a zároveň i tvůrce příběhu. No, tomu říkám dobrý film. (10.09.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Mix příliš mnoha nesourodých pojetí a přístupů k zombie apokalyptické látce. Zřejmě tedy není žádné překvapení, že to jeden soudržný celek tvořit snad ani nemůže. S podivem ovšem je, že jeden každý z těch přístupů je zvládnut sám o sobě zdařile a tak to jako souhrn mnoha samostatných podmnožin přeci jen funguje; a v druhé polovině Jeruzalém → letadlo → Wales dokonce i výtečně. Škoda poplatnosti přístupnosti a tedy chybějícího ponurejšího tónu a gore v závěrečné pasáži. Ve scénách kdy Pitt páčidlem kydlí hlavu zombíka, tak snad ani tu Angelinu nemůže zajímat detail Bradovi tváře; kdykoli "hrozí" kapka krve, tak se kamera honem rychle stočí právě na Pittovu strhanou tvář. A vzhledem k tomu kolikrát to tam je, tak je to skoro až směšné. Každopádně jsem zvědav na případný režisérský sestřih, protože pokud to chápu správně, tak Forster měl svou vizi, Pitt měl z pozice producenta zcela rozdílnou a nakonec je oba z pozice "silnější pes mrdá" přechcalo studio svou verzí? (26.06.2013)