Režie:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHrají:
Heath Ledger, Christopher Plummer, Lily Cole, Andrew Garfield, Jude Law, Colin Farrell, Johnny Depp, Tom Waits, Verne Troyer, Daniel Newman, Carrie Genzel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Dr. Parnassus (Christopher Plummer) kdysi dávno vyhrál nesmrtelnost v sázce s ďáblem panem Nickem. O mnoho století později našel pravou lásku a s ďáblem podepsal novou smlouvu. V ní stálo, že se vzdává své nesmrtelnosti výměnou za mládí, ale jeho prvorozené dítě se v den svých šestnáctých narozenin stane majetkem pana Nicka. Nyní se čas Parnassovy dcery Valentiny naplnil a on se trápí, jak jí zachránit před neúprosným osudem. Pan Nick přijíždí, aby si převzal svou cenu. Rád se však vsází, a proto se rozhodne znovu riskovat. Valentinu získá ten, který první svede pět nových duší... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (1 152)
Vychytralá a nezaměnitelnou gilliamovštinou prošpikovaná kritika falešných mecenášů a násosek se zaměnitelnými ksichty, na níž je nejsympatičtější, že sám ďábel není žádná zrůda, nýbrž vychytralý slizoun s příliš velkou zálibou v hazardu, ke které našel dokonalého spoluhráče - lidskou blbost. Jen mě mrzí ta ztráta tempa v polovině, kdy se šťourá v kočovném životě Parnassovic rodinky příliš dlouho a příliš vágně. Famózní závěr ale chuť spravuje víc než dostatečně. ()
Dnes již klasicky roztříštěný pozdní Gilliam, hýřící zajímavými nápady ve sférách scénáře (charaktery, snové světy, narace) a vizuální fantazie, bohužel poskládanými bez ladu a skladu. Zmatek a mlha neujasněnosti se vznáší nad podstatou, fungováním i ztvárněním obou předložených světů (Imaginárium a fiktivní Londýn, popřípadě fiktivní Země), nad historií jejich nejstarších obyvatelů, nad motivací postav, nad jejich nejednoznačností (záměrnou či nikoliv?) i nad nastalými zvraty, které děj často zavádí (příjemně i nepříjemně) do nečekaných odboček. Gilliam měl samozřejmě i v tomto případě napůl příslovečnou smůlu - předčasná smrt Heatha Ledgera jej jistě připravila o pár podstatných segmentů, osvětlujících důvody i vývoj Ledgerovy postavy (náhradníci se pochopitelně nedovedou naladit na vlnu post-jokerovského rauše, v kterém viditelně unavený Ledger jede, do čehož je nemile nucen obzvláště zmatený Colin Farrell), která zřejmě měla být klíčem k celému filmu. Jak podotkla Nathalie, Gilliam se po většinu času jen ztrácí ve vrstvách významů a odkazů, které rozhodně nejsou bez zajímavosti či požitku, já však přeci jen raději ty hříčky, které jednotlivé střípky logicky a přitom rafinovaně splétají do umně provázaného, fantaskního celku. ()
Gilliamovo alegorické imaginárium je doslova vratkým a kodrcavým double deckerem, který v sobě ukrývá všechno možné i nemožné, fungující i nefungující, krásné v ošklivém, staré či nové a zábavné spolu s nudným. Stejně, tak jako filmový ďábel pokouší duše všech smrtelníků možností volby, tak i Gilliem nutí diváka volit a v řadě případů je to volba dost nelehká. Ačkoliv je jeho imaginace bezbřehá a vizuální koncepce některých scén dokonalá a dech vyrážející, stejně mi v tom všem něco chybělo, možná nějaká ta pomyslná duše. Gilliam často vypadává ze symbolického řádu a místy nastoluje obrazové šílenství ad absurdum. Ve výsledku je Imaginárium přeci jen prázdným místem otevřeným hlavně divákově imaginaci. Tam, kde triky nestačí by měla přijít na řadu lidská představivost. Jenže ta moje zřejmě selhala a já odcházel z kina s pocitem, že Ledgerovou poslední rolí měl opravdu zůstat Temný rytíř. Místy imaginativně hravé, ale hlavně dekadentně nudné. 65% (novinářská projekce) ()
Úspěch se nekoná. Sice největší očekávání nového filmu Terryho Gilliama a poslední herecké role Heatha Ledgera, ale po závěrečných titulcích se z filmu stalo největší zklamání. Příběh jakýsi nemastný a neslaný. Jediné pozitivum byly příběhy za zrcadlem (ve kterých bohužel již Ledger není), které byly krásně vytvořené a "náhradníci" udělali maximum a každý pasoval do své části příběhu. Ještě musím pochválit roztomilou krásu Lily Cole, které to slušelo jak dokonalé panence (tím samozřejmě nemyslím Barbie). Ale to je tak všechno. Tvorba Terryho Gilliama upadá... Možná by měl taky podepsat smlouvu s ďáblem. ()
Terry Gilliam jako novodobý Dante Alighieri využívající moderních prostředků k dosažení obdobných pomyslných úrovní, které s mistrně vystavěnou výrazovou formou dokážou zcela diváka vtáhnout. Věčné téma střetů dobra a zla, neukojitelná lidská zvídavost, objevování zrůdnosti v nás, posléze i nevyhnutelného zabřednutí do chaosu a zmaru. T. Gilliam svým osobitým nonkonformním stylem odstranil pomyslné hranice skutečnosti a fantazie, zdařile vykreslil lačnou temnotu i bizarní grotesknost a nastavil neokázalou tvář přetechnizovanému 21. století. Upřednostnil dávno vytěsněné prožitky, jako.. prach cest, tvrdé pryčny na uléhání, hlad… ten věčný hon za obživou. Ale také naprostou volnost a nesvázanost, svěží vánek ve vlasech a noční nebe poseté hvězd.. S tím jde ruku v ruce neochvějná soudržnost, jako významový článek spolku komediantů (jímž se člověk nestává.. s posláním rozdávat radost se již rodí). Tohle vše zažívají Tony Sheperd, Dr. Parnassus, Percy, Anton, Valentina i Mr. Nick, všichni si svůj úděl nosí v sobě navěky..(jak jim závidím). :-)) Imaginarium nelze naplno vstřebat po prvním zhlédnutí a proto si zatím ponechávám malou rezervu 4,5. ()
Galerie (80)
Zajímavosti (19)
- První film Terryho Gilliama od Dobrodružství Barona Prášila (1988), ke kterému režisér vlastnoručně vytvářel storyboardy. (j.o.j.o.)
- Tržby ze severoamerických kin byly 7,7 milionu amerických dolarů, součet těch celosvětových pak dosáhl 61,8 mil. (NIRO)
- Za denní úkryt Imaginária byla zvolena lokalita bývalé elektrárny Battersea (známé z obalu alba "Animals" skupiny Pink Floyd), ze které zůstaly pouze obvodové zdi a na londýnském horizontu nepřehlédnutelné čtyři bílé komíny. (mcleod)
Reklama