Fantastický pan Lišák

Je dobře, že Anderson po už moc divném Darjeelingu utekl od svých klasických filmů a pustil se do jiných vod. Vznikl tak jeho divácky nejpřístupnější film s výborným zpracováním plný hravosti a nápadů. Celé je to zkombinované tak dobře, že se to bude líbit jak dětem tak dospělým. A navíc i tak přes celý film sálá ta Andersonova osobitá filmařina, takže budou spokojeni jak jeho fanoušci tak děti i ostatní diváci. (17.04.2010)

Zajímavá stop-motion animace se sympatickým zlodějským lišákem a jeho Clooneyho hlas je skutečně příjemný na poslech. Příběhu, ději, scénáři s charaktery a hudební stránce nemám sice co vytknout, moc jsem se u toho totiž nenudil, jenže na vyvolání lepších pocitů z toho všeho to bohužel nestačilo. Přesto se jedná o jeden z lepších animáků roku. Lepší tři hvězdy, 65% (31.01.2010)

Velká sýrová loupež po andersonovsku. Takže nic pro děcka. Clooney je v liščí podobě snad ještě charismatičtější než obvykle, Dafoe má part z ranku nezapomenutelných a k tomu navíc Desplat à la Morricone, kterého lacině nevykrádá (jako mnozí jiní), ale naopak z něj fantasticky vychází. A on vůbec je celý tenhle film takovou fantastickou oslavou lišč... ehm, lidské fantazie a hravosti. (04.02.2010)

Nečakal by som, že Anderson staví až na takúto jednoduchosť spracovania, ale prekvapivo mu to všetko vychádza. Žiadny zamotaný dej, dialógy pestré, no priame bez zbytočných filozoficko-dvojzmyselných fráz. Občas nejaké to hluché miesto a klišé v dialógoch zbrdia celkový dojem, no až toľko sa ich nenaakumulovalo. Hudba samotná pridala filmu na percentách, navyše nadabovanie postáv je trefné a účelné. Takže tradícia nepustí a Anderson si u mňa opäť prilepšil o jednu hviezdičku. A ak ďalší jeho film ocením plným hviezdičkovým ziskom, tak bude mať odo mňa ich kompletnú zbierku. 75%. (12.05.2010)

Je mi líto, ale nad tři hvězdy (resp. 70%) se nevyhrabu. Anderson se na Dahlův svět prostě dívá svojí specifickou optikou, stylem, jež mě vyloženě iritoval u Života pod vodou i Darjeelingu. Tady to s tím divným humorem a pomalým tempem sice není tak dramatické, přesto mě pan Fox utvrzuje v tom, že asi nikdy nebudu krevní skupina jeho režiséra. Oceňuji, že je to celé neskutečně originální, nápadité, promyšlené, zábavné (vloupačky!, konflikty Ashe a Kristoffersona) a vzdálené stupidním mainstreamovým animákům, ale Wese Andersona prostě nepřekousnu.___ Edit: Po druhém shlédnutí zvyšuju. Tahle podivnost nakonec něco do sebe mít bude... (17.01.2010)