Warcraft: První střet

Je to jako intro k počítačové hře, o které jsem si dlouho myslel, že jí budu chtít hrát. Ale když to skončí, je ta chuť nulová. Trochu to připomíná film pro lidi, co zapomněli, jak má film vypadat. Příběhová linie je provizorní a snaha vyslátat jí několika "hlubokými" dialogy je naprosto diletantská. Figury sympatické, ale 2D. Svět končí kulisami. Strašně rád bych viděl plnokrevnou fantasy, kterou probouzí imaginaci, ale Warcraft nabádá svým modelem "od akce k akci a mezitím se na nic neptat" spíš k pasivitě. Mrzí mě to. Duncan Jones je spoluzodpovědný za novou vlnu chytrých scífek, ale jeho první fantasy ohromí tak leda Čínu. Tam se taky fantazii meze kladou a publikum se nechá ožrat nálevem z okurek. (29.06.2016)

Po čase jsem k filmu Warcraft shovívavější. Má to spoustu problémů jako unáhlené tempo, přemíru postav, občas rušivé digitální pozadí. I přesto Jones podává příběh srozumitelně, akční pasáže mají grády a furt je na co se koukat (orkům to nakonec sluší). Jako fanoušek herní série jsem si užíval pomrkávání (murloc vede) i směřování k dalším dílům. Škoda, že se jich nedočkám. Snad to časem klapne v epickém seriálu. (04.02.2024)

Jakožto oddaný fanoušek herní předlohy jsem byl pochopitelně zvědav, jak si Duncan Jones poradí s jejím převedením na filmové plátno. Avšak vzhledem k faktu, že on sám má za sebou nepříliš povedený Moon a že drtivá většina podobných předělávek skončí naprostým fiaskem, jsem ke snímku Warcraft přistupoval značně skepticky. A jak se také později ukázalo, má skepse byla zcela oprávněná. Warcraft již od první minuty bohužel představuje zcela nezáživnou podívanou. Postavy nedisponují potřebným charismatem, jejich psychologické vykreslení je nedostatečné a tím pádem tedy ani není s kým sympatizovat. CGI po kvalitativní stránce spíše průměrné, po kvantitativní zbytečně nadměrné. Navíc příběh ani dialogy mnoho náročnosti nepobraly, takže Warcraft ve výsledku nemá náročnému divákovi absolutně co nabídnout. Není tedy divu, že jsem si z projekce raději na pár minut odskočil portálem do světa snění, aby mě dočista neovládl fel nudy. Vyzdvihnout lze pouze hudební stránku snímku, která tak zachránila Warcraft před odpadem. (06.07.2016)

Warcraft jsem v životě nehrál, takže jsem byl vůči filmu jak nepopsaný list toaletního papíru. Zprvu se vše zdálo jako to správné dospělé a temné fantasy na úrovni Pána vyprstění, kdy jsem si první půlhodinu říkal, že tohle by mohl být ten roky neviděný kousek s trpaslíky, čaroději a elfy, u kterého nebudu prskat smíchy a celý film sledovat s nadzvednutým levým obočím, ale vychutnám si přitažlivý svět, bitvy a litry krve v naprosto smyšleném světě, který sice budu mít úplně u prdele, ale bude mě to alespoň parádně bavit. Ten pocit mě opustil po další půlhodině, kdy sice přitažlivý svět zůstal, ale místo nějakého temna film evokoval jen dojem, že jsem divákem přepálené kýčovité reklamy na to pravé osvěžení s Coca Colou. Všichni vyretušovaní do maxima, dialogy, uvažování postav, vtipy, vše uzpůsobeno pro věkovou skupinu 10+. Krev v těch děsně "epických" bitvách ukápla tak jednou, pokud tedy nebyla zelená, aby si film udržel přístupnost pro kojence a já bohužel zase musel utřít slinu, protože pro dospělého diváka se zkrátka dnes už filmy netočí. Dnes se točí infantilní pohádky i v žánrech, které pohádky nejsou a pokud by nějaký současný tvůrce dostal do rukou Vetřelce, udělá z něho Alfa s PG-13, kde by Jack Sparrow hrál Ripleyovou. Je to škoda, protože z toho mála, co Warcraft v jedničce ukázal, se mohlo vytěžit víc, stačilo to natočit alespoň trochu přidrzle, temně, explicitně a krvavě. Ostatně, ti nerdi z 90. let, kteří pařili předlohu tohoto filmu, mají dnes dospělé děti, tak na co si hrajeme, že vyvražďování vesnic plných žen a dětí je cool a přístupné, když to neukážeme, ale necháme o tom postavy konverzovat? Tvůrci bohužel předvedli jen ukázkovou dětskou pohádku postavenou na základech všeho, jenom ne pohádky. Jen velmi ojediněle pak vybočí k něčemu nečekanému a na papíře "drsnému", což ale ve skutečnosti opět natočí jen v soft verzi pro školáky, takže oči bude zakrývat jen nerd a pětileté dítě. Pokud budu ignorovat vizuál, který se mi celkem líbil, film stojí naprosto přesně mezi 3 a 4 hvězdami. Dalšímu dílu ale šanci dám, což samo o sobě vypovídající hodnotou je, protože to například nedokázal naprosto retardovanej Hobbit ani s druhou hodinou prvního dílu z trilogie, která byla napsaná na základě 200 stran jediné knihy. 65% (22.07.2016)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)