Nezvaný host

Americký nezávislý dosti politicky angažovaný film, který v pomalém tempu vyprávění zkoumá míru svobody v Americe po 11. září. Komorní příběh amerického intelektuála, který po smrti manželky ztratil v zautomatizovaném běhu života jeho smysl a který se po náhodném setkání s migranty z Blízkého východu dostane k vysvobozujícímu stavu, kdy v cizím člověku objeví Člověka a svůj svět otevře jeho světu, což ovšem už tak zdaleka neudělá struktura systému okolo... (12.07.2011)

Film o muži, který v sobě sice nemá talent na hraní na piano, ale zato skrývá uvnitř své lehce skomírající tělesné schránky ty nejlepší vlohy pro to být dobrým člověkem a nedocenitelným přítelem. Nebo snad jde o film o muži, který po smrti ženy přežívá, místo aby žil, což ho naučí až ukrutně sympatický Syřan Terek? Anebo jde o film ukazující americkou bídu takovou, jaká doopravdy je? Tenhle nádherný film je všechno z toho, a ještě mnohem víc. Tenhle snímek má neuvěřitelnou duši, oplývá myšlenkou a přetéká sympatičností. Obzvlášť Terek je postavou, která mi vždy vykouzlila na tváři přiblblý úsměv, ale zamiloval jsem si celou tu slavnou čtveřici. Bravo! (13.12.2011)

Komorný film, ktorému nemožno uprieť veľké srdce a citlivosť. Štyria ľudia hľadajúci šťastie a životnú rovnováhu, istoty a oporu. Režisér veľmi šikovne a nevnucujúco informuje o "emigračnej politike" v NY po 11.septembri, pričom podáva len toľko, koľko je dôležité pre každú osobu zvlášť. Moment, keď sa všetky štyri osudy pretnú je veľmi silný a hlboký. Vhodne zvolená stopáž, herecké obsadenie a práca s tichom, hudbou a dialógmi. (30.01.2012)

Nečekán, nezván, nenápadně přišel do mého pokoje, usídlil se v mém nitru a už tam zůstal. Ano, přesně takhle to s Walterem Veleym bylo. Zapůsobil hluboce a já na tom nic nezměním. Thomas McCarhty tichým a nenásilným způsobem promlouval tóny, na které já slyším. Co víc dodat? Výkon Richarda Jenkinse byl parádní, příběh mě zasáhl a atmosféra byla "jednoduše" dokonalá. (30.09.2009)

Ale no tak. Od prvních minut těžce vykonstruovaný film, který si navíc hraje na nezávislý. Vypadá to spíš celé jako pohádka, jak zabedněný král prohlédl. Stačí pět šest minut, a je jasno, víme, jak to bude pokračovat, i jak to skončí, tuhle a támhle trošku přitlačíme na emoce. Ale uvěřitelné to není ani trochu a postavy jsou neskutečně ploché a nezajímavé. Bodejť jo, když jsou jen loutkami, které mají splnit scenáristovu podivnou premisu. (14.07.2011)