Nezvaný host

Hezky naaranžované sociální dojeníčko. McCarthy naštěstí do bubnu melodramatu bije s citem a postavy jsou milé, přirostou vám k srdci... Trochu mi u těchto filmů vadí jejich naivní humanismus a angažovanost (ne z principu, ale proto, že s divákem citově manipulují, aby ho dostaly na svou stranu), ale Nezvaný host je snesitelný případ. Jen při jeho sledováním zůstávám ironickým pozorovatelem nezvratných a čitelných událostí, nikoli prožívajícím divákem. (11.07.2011)

,,UŽ 20 LET UČÍM DOKOLA TO SAMÉ A ABSOLUTNĚ NIC TO PRO MĚ NEZNAMENÁ. NIC Z TOHO. JEN PŘEDSTÍRÁM. PŘEDSTÍRÁM, ŽE JSEM ZANEPRÁZDNĚNÝ, ŽE PRACUJI, ŽE PÍŠU. ALE NIC NEDĚLÁM.“....... /// Pan Vail už není nejmladší, talentu ke hře na piano taky moc nepobral a jeden by (po chvíli) řekl, že je to nerudnej a zatrpklej dědek. Na druhou stranu, když ve svým bytě v New Yorku najde bydlet cizince z ciziny, nepráskne je. Snad kvůli bubnu, snad proto, že má dobrý srdce nebo možná proto, že je sám. Zase jinej pohled na imigranty. Ne, nerozpláčou mě, ale ten film je o něčem, co má smysl. Má v sobě ohromnou sílu vyzařovat pozitivní energii. Malej film, pomalej film, přemýšlivej film .... ale MÁ TO V SOBĚ! Co? Přece ATMOSFÉRU! Atmosféru lidskosti, doteku, citů, domova..... Ano, žít má (ještě) smysl! Třebas ilegálně! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, kdo je průkopníkem africkýho beatu. 2.) Nechápu, proč si dědek nad náma koupil bubny. 3.) Stiflerovu mámu už znám. Teď chci poznat tu Tarekovu. 3.) Thx za titule ,,larelay“ a ,,ramon“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (24.08.2011)

No vida, takový nenápadný film a jaký to skvost. Pomalu plynoucí dalo by se říct komorní drama, a přitom máte pocit, že to frčí jak v nadupaném akčňáku. Tohle je další z těch malých velkých filmů, které mám tak rád, jen si teď nemůžu vzpomenout na ty ostatní, protože mám plnou hlavu tohoto. Výborný scénář, režie i herecké výkony málo známých herců. Tohle je jeden z těch filmů, ke kterým se divák po čase rád vrací. (04.12.2011)

Rozvláčný příběh o stárnoucím vysokoškolském profesorovi, znuděném svou dvacetiletou téměř neměnnou rutinou v zaměstnání i osobním životě, kterému nakonec krev do žil vlije párek zamilovaných imigrantů nastěhovaných v jeho starém bytě, který už pětadvacet let střídmě navštěvuje. Velice pomalým dějem proplouvá Richard Jenkins v životní formě, který po desítkách štěků a zapamatováníhodných vedlejších rolích konečně dostal tu, na kterou snad celou kariéru čekal. S jeho Walterem jsem se sžil hned po příjezdu do New Yorku a jeho rychle nabyté silné přátelství s Tarekem jsem mu místy dokonce záviděl. Konečné vyústění je nakonec stejně citově tragické jako hrozivě skutečné. Amerika se tváří sice přívětivě a demokraticky, pod slupkou z prvních dojmů však dokáže člověku ukázat peklo, i když v tomto případě si za to mohl nevědomky sám. Příjemné překvapení, které stojí za to zhlédnout. (03.02.2009)

Příběh ze života, jak je těžké být imigrantem a český překlad to skvěle vystihuje, jste vlastně opravdu takový nezvaný host. Byl to dobrý film, ale jen dobrý, byl jako jídlo bez koření. Možná to bylo tím, že Walter byl tak neskutečně znuděný a otrávený, až se mu povedlo otrávit i mě. Přemýšlela jsem, že bych zvedla hodnocení za opravdový konec, že to neskončilo jako klišé, kterým končí 99% filmů. Byly tam silné momenty, krásná vášeň pro hudbu, tím si mě film částečně získal, ale to prostě nestačilo. (07.02.2015)