Transformers: Pomsta poražených

Stupidní, hloupý, nudný film. Bay už nezvládá sám sebe a nedokáže dvě hodiny udržet pozornost. Roboti se mlátí nebo stupidně hláškují. Lidské charaktery jsou černobílé figurky fungující jako parodie sama sebe (tedy parodie parodie). Každý záběr je tak nehorázně cool, že už třetí bitka nudí. Každým dialogem uráží Bay inteligenci diváků.. Oproti minulému dílu se nepovedla ani hudba. To je vše, co se o druhých Transformerech dá říct a už se k nim nehodlám nikdy vracet. Je to naprostá ostuda, že něco takového vydělává stamiliony. Další díl už se mě netýká. (12.12.2009)

Michael Bay se transformoval do vlastního žánru, kde si utvořil vlastní pravidla, jimiž nepohne fyzika, logika, ani samotný Spielberg. Na druhou stranu, nikdo jiný nemá tak dokonale vyšisované vizuály při zpomalených záběrech na pekelně vážné tváře hrdinů, vojenské formace a zapadající slunce, do kterého burácí heroická hudba. Utržený z řetězu, bez kapky soudnosti i citu pro míru to v přepálené stopáži pere do diváka s razancí malého drzého spratka, kterému bohatí rodiče nakoupili spoustu hraček od Harsbra a on už z rozpustilosti neví, co s nima, takže to všude bouchá, rachotí a mezi tím vším pobíhá Shia s Megan, kterým to zase sluší. Uznávám, že snad nikdy jsem se po vylezení z kina necítil tak trapně, že se mi něco líbilo. Ale podruhé už to vidět nechci, ne bez asistence velkého plátna. PS: A i po druhém zkouknutí to překvapivě pořád baví. Sice tím zvráceně dementním způsobem, ale baví. :) (23.06.2009)

Znám mocniny na druhou, na třetí, na xtou, a teď, dámy a pánové, máme novou mocninu. Teď budeme mocnit "na Baye". Bay zasáhl do dějin matematiky stejně jako jako do dějin fyziky podezřelou kinetikou ve svých filmech. Zpětně uvažuju, jestli hodnocení prvního dílu netransformovat alespoň v jednu hvězdičku, jelikož tam jsem se jednou dokonce zasmál tam, kde to tvůrci zamýšleli (přepojování z Kataru do Bílého domu). Dvojka je prostě dvojka. Trapnost je trapnější, demence dementnější, ubohost ubožejší. Neskutečné nudný neatmosférický sled pohyblivých obrázků bez ladu a skladu poskládaných za sebe ve vizuálním guláši, kde je vidět lautr hovno kdo na koho střílí a proč je tady když před pár vteřinami byl tamhle (přičemž to tady znamená třeba Egypt a támhle Jordánsko). Bay doslova zvrací na plátno všechny svoje dětinský (ne dětský) nápady a sny, u kterejch mu tvrdne. Jen nevim, jestli ho víc rajcuje robotická roštěnka s dlouhym ocasem nebo Optimus Prime, po vzoru pravých amerických hrdinů zpomaleně kráčející po zádech Sfingy. Důrazně odmítám námitky, že jsou Bayovy filmy pro zábavu a proto je nelze kritizovat za hloupost. Tak jako všechno, i zábava může bejt na úrovni nebo blbá. Navíc tohle je blbý tam, kde to chce bejt vtipný, hloupý tam, kde to chce bejt stylový a to všechno je prohnaný Bayovou mocninou. Násobím nulou a dávám odpad. (13.11.2010)

Není snadné určit, kde přesně se stala chyba. Proč totéž napodruhé již není totéž. Zpětně se mi jeví, že dvojka obsahuje nestřídmé množství těch chutných ingrediencí, jichž bylo v jedničce tak akorát: sexy záběry Megan Fox, souboje robotů, přihlouplé vtipy… . Všeho příliš a chuť žádná. Sytí budou odcházet nanejvýš hledači filmových odkazů (kdo viděl Matrix a quadrilogii Indiana Jones, v Bayově vykradeném univerzu nezabloudí) a robofilové, jež si užijí výstřednosti typu robo-karate nebo robo-nebe. 60% Zajímavé komentáře: Douglas, Cervenak, Marigold, Eddard, Triple H, ScarPoul, El Loco, mcb, Orthank, tomas.malo (02.10.2010)

Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“ (13.08.2009)