Oko bere

Black jack přeci jen není tak vděčné téma jako poslední dobou čím dál oblíbenější texas hodl'em, ale i přesto si tahle hra zasloužila lepší zpracování. Snaha tvůrců zapůsobit na mladé publikum se zasekla někde v půli cesty. Z části zajímavý příběh není příliš cool, i když k tomuto dojmu má několik scén přeci jen nakročeno (!). Největším průšvihem je však scénář, který na sebe bez ladu a skladu vrství jednu scénu za druhou, aniž by dodržoval nějakou strukturu (jako nejjednoduší příklad poslouží samotné akce v kasínu, které se od sebe vůbec ničím neodlišují). Děj se tak mění v změť neustále se opakujících scén. Samotná zápletka je primitivní, ale snaží se s využitím podivně konstruovaných matematických pouček kontrolovat chytrým dojmem. V podstatě je to velká předvídatelná nuda... (28.06.2008)

Je fajn raz za čas naraziť na čistý mainstream, kde hlavné postavy predstavujú zároveň aj cieľové publikum filmu. Najviac si myslím užijú film kľudne inteligentní študenti vysokých škôl tesne po dvadsiatke. Ja už som vekom dávno mimo, napriek tomu som sa do tohoto obdobia veľmi rád nostalgicky, i keď v absolútne nereálnom príbehu, vrátil. Dej sa prekvapivo viac sústredí na súkromný život Bena, ako na jednotlivé "odrbávačky" v kasínach, o to viac je ale cieľovému publiku bližší. Ku koncu to trochu nevie, kam to chce dospieť a ani to scenáristi tak úplne včas nezistili, výsledný veľmi pohodový dojem mi to ale až tak nezkazilo. Sturgess prekvapivo sympatický, Bosworthka až taká extra šupa nie je, Spacey je klasický démonický kapitalista a Fishburneova postava je na konci asi najviac odfláknutá, to posledné gesto so zbraňou je trochu mimo. Keď už sme sa zahrávali tak precízne s fiktívnymi aj reálnymi zmenami úloh, tak prečo nie so všetkými. (08.07.2013)

Soundtrack David Sardy: 1. You Can't Always Get What You Want - The Rolling Stones [6:09] ,2. Time To Pretend - MGMT [4:20] ,3. Big Ideas - LCD Soundsystem [5:40] ,4. Giant - D. Sardy/Liela Moss [3:42] ,5. Always - Amon Tobin [3:38] ,6. Young Folks - Peter Bjorn And John [4:37] ,7. Mad Pursuit - Junkie XL/Electrocute [4:16] ,8. Sister Self Doubt - Get Shakes [4:22] ,9. I Am The Unknown - Aliens [5:27] ,10. Shut Up And Drive - Rihanna [3:34] ,11. Alright - Knivez Out [3:31] ,12. Tropical Moonlight - Domino [3:27] ,13. Hold My Hand - Unkle [4:58] ,14. L.S.F. - Mark Ronson/Kasabian [3:32] ,15. Tender Buttons - Broadcast [2:51], (15.05.2011)

Zarazila mě jedna věc... Tenhle solidní, zábavný i zamyšleníhodný kousek ve filmografii průměrného režiséra tuctových romantických komedií, kdy jeho posledním kouskem byly dokonce nedotažení, přehnaní a ve finále snad i podprůměrní Vrahouni. A uprostřed toho všeho podařené casino drama. Kde se to v tom Luketicovi vzalo sakra!? Luketic je jako typický návštěvník casina, přijde s vidinou zisku, nejdříve se drží na svém, vyloženě nevyhrává ani neprohrává, najednou se usměje štěstí a vsadí si na správnou kartu, aby vzápětí zase všechno promrhal a z casina odešel, tak jak přišel. Nevýrazný. Ačkoli tenhle film byla jeho šťastná karta, kterou si nedokázal udržet. (03.04.2011)

Větší nudu nezažijeme ani my, my, kteří s Ferkem a Lakatošem sjíždíme také pořád dokola jeden nonstopáč ve frýdlantském výběžku. Tak pravda, nemáme tak sofistikovaná a nenápadná znamení jako filmoví pičusové a na gamblerské výroční schůzi zkusím navrhnout, zda by nešlo naše tajné heslo malinko zmodernizovat a přizpůsobit se době a velkému světu. Ono mlátit do forbesu penisem v rytmu Ódy na radost… voe, už bude dávat… není to pravé ořechové, ba i převlek, kdy se Lakatoš transformuje do role bohatého, árijského výrobce vibrátorů, nám taky sežral málokdo. Když jsme u míchání ras, asi chápu, kde se ve mně bere má zbrusu nová averze vůči rákoskám s rozcuchem… i čerňocha tam měli, to skrzevá vyvážení. Infantilní zápletka plná takových děr, že by mezi nimi nedokázal kličkovat ani Kličko ve vrcholné formě a Spacey buď neumí číst, nebo mu opravdu chybí čaulíře na ruletu, jinak si nedokážu představit jediný rozumný důvod, proč po přelouskání scénáře brát takovou posttýnejdžrovskou patlaninu. Dokonale předvídatelný příběh, hehe, výměny tašek, ztráta a znovunalezení dobrého atomového jádra hlavního hrdiny včetně zamilovaných sraček se starou/mladou školní běhnou. Kdyby byli herci o čtrnáct dní mladší, pak mohlo jít, za doprovodu pana Bíbra, o výborný dětský film na sobotní dopoledne. Tvářit se dospěle snímku opravdu nesluší a takové Voko mě nebere. Ať počítám, jak počítám, horší tři pizdy a to jen proto, že se občas Voko schovalo za bezvadný sluneční bryxle. (28.04.2014)