Ve stínu

Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl tak schematickou kriminálku, v níž vyšetřování probíhá tak primitivně klišovitým způsobem, že i trafikové paperbacky nabízejí oproti tomu brilantní rozbor situace. To není přehánění, je to opravdu extrémně hloupé - na úrovni pověstné ztracené kytky z klopy, která zavařovala gentlemanům ve dvacátých letech. Samotná pointa je svou tupostí skutečně smrtící. Scénář je naprosté zoufalství a fušeřina, Epsteina by už konečně měl někdo odpojit, protože zatímco takový Signál byl zoufalý projekt ze své podstaty, tady scénář zabijí slušný potenciál. A nechoďte na mě s tím, že "je to kriminálka jen zčásti, takže její nesmyslnost není na škodu"... I kdyby osobní rovina fungovala (což nefunguje), stále nejde ignorovat tu ignoranci vůči žánru i divákům. SPOILER: Ten film nefunguje ze své podstaty. Zaobírá se (podobně jako třeba v tomto ohledu o nejeden řád lepší Hořící keř) dilematem hrdiny, který nezíská mnoho, ale stojí si za svým, nebo zbabělce, který může přežít a neublíží svým blízkým. Jenže Trojan nakonec objeví způsob jak "vyhrát", aniž by se přímo ohrozil, když kulku svěří hodnému nacistovi. Že se pak jde dát zabít od STB, je naprosto nesmyslné a dělá to z něj idiota, co zničil sebe i svou rodinu jen kvůli samotnému gestu, ačkoliv vlastně už dávno dosáhl svého. Pokud teda film měl být poctou hrdinům, kteří bojovali proti komunismu stůj co stůj, tak teda fakt díky - protože ve skutečnosti z nich dělá v gestech se utápějící debily. (23.02.2013)

Snímek Ve stínu se stal předmětem celé řady článků a objektem zájmu filmové kritiky a publicistů, kteří ho vesměs nanejvýš kladně přivítali a ocenili jako krok české kinematografie zpátky na výsluní. Podobně tomu bylo i u snímků jako Protektor nebo Pouta a ve všech případech jsem musel konstatovat, že můj pohled je podstatně kritičtější a přes určitá pozitiva se z celosvětového hlediska jedná o čistokrevný průměr. Z těch tří titulů mi Ondříčkův film přijde jako nejslabší, i když, abych jen nekritizoval, můžu začít nejprve klady. Za prvé obsazení. Ivan Trojan je patrně největší herecký objev polistopadové éry a svého kriminalistu zvládá bravurně. Stejně tak dobří jsou i herci ve vedlejších rolích. Za druhé rozpočet a technická kvalita filmu. Po dlouhé době mám pocit, že vidím poctivou filmovou kameru a nikoliv lacinou televizní inscenaci. Kameraman zkouší hru světel a stínů a zejména v prvních patnácti minutách je to skutečně podívaná. S tím souvisí i snaha, byť nedůsledná, o retroatmosféru 50. let. Samozřejmě objevují se i chyby - štáb mi strká petrolejku do každé místnosti, protože to vypadá krásně stylově, ale protože jsem od fochu, dovolím si připomenout, že Praha byla elektrifikována už za císaře pána a v 50. letech se používaly petrolejky jen v okrajových venkovských oblastech (plná elektrofikace byla ukončena v roce 1960). Nicméně to je pochopitelně detail, který není pro většinu diváků významný. Horší je to ale se scénářem, který zapříčinil ty dvě hvězdičky. On by to byl fajn film, kdyby pod ním byl podepsaný americký scénárista a americký režisér. Jenže tohle vytvořili Češi, kteří by měli být, pokud se naší historie týče, pevní v kramflecích. Navíc nejde o nějakou oddechovou žánrovku, ale o ambiciózní kousek, který se chce vyrovnávat s minulostí. Celá ta konstrukce protižidovského spiknutí je prostě moc vratká a špatně vymyšlená. Film začíná jako neo-noirovka, ale brzy se přehoupne do psychologického dramatu a především politického thrilleru. Tahle žánrová kombinace moc nefunguje prostě proto, že podle mě film ve všech těch žánrech nakonec selhává. Jako detektivka nefunguje vůbec, protože natvrdo řečeno, to závěrečné odhalení vraha je nehorázně pitomé, jako politický thriller je to povrchní a pokud něco sděluje, tak jen dávno známé pravdy. Ono je zajímavé, že ty nejpůsobivější filmy o komunistických zločinech vznikly ještě za fungování reálného socialismu. Filmu Ve stínu vyčítám zásadní logické zkraty, které mi zkazily požitek z filmu, ale které bohužel nemůžu rozebírat, abych neodhalil, že vrahem je zahradník. Jen jako příklad - postavu ztvárněnou Sebastianem Kochem nedokážu vstřebat žádným způsobem. Co tím vlastně scénárista myslel?? Celkový dojem: 45 %. (21.10.2012)

Dobovky českým filmařům vždycky šly a není žádným překvapením, že za jednou z těch nejlepších stojí právě David Ondříček. A jak obvykle Ivana Trojana nemusím, v tomhle filmu je neoddiskutovatelně velkým tahounem a spolu se zbytkem ansámblu Dejvického divadla směle vnese diváka do zážitku svinstev (jinak to nejde říct), jež se v padesátých letech odehrávala. Je to ten typ filmu, co vás informačně znatelně obohatí, ale znovu už si jej pravděpodobně chtít pustit nebudete. Stojí to za to.. (22.02.2020)

Po řemeslné stránce vlastně skoro bezchybný film. Kamera člověka okouzlí v každém druhém záběru, perfektně sedící hudba dokresluje atmosféru a Ondříček snad nebyl v režii nikdy jistější. Přesto mi k absolutní spokojenosti něco chybělo, možná to bylo místy až moc chladné a té rodinné linky tam mohlo být klidně i více. I přesto ovšem nejspíš český film roku (pravda, konkurence letos prakticky žádná nebyla) a Ivan Trojan potvrzuje pozici nejlepšího herce u nás. (18.10.2012)

Přílišná vážnost (Ondříček sere mramor, měl by si vzít příklad z Verhoevenovy ČERNÉ KNIHY) v kombinaci s místy až uspávajícím tempem a překvapivě malým počtem silných scén zbytečně stahují do vod průměrnosti jinak slibnou dobovou detektivku výrazně říznutou politickým thrillerem (i když v závěru se z toho beztak vyklube jen další černobílá protikomunistická agitka). Atmosféra, výprava a herecké obsazení v podstatě bez chyby (většinu i těch nejmenších a nejméně důležitých rolí tu hrají dobří a známí herci), ale pocitu promarněné příležitosti se asi neubráním... 60 % (19.09.2012)