Carrie

Vlastně ani není od věci, že jsem novou Carrie viděl jako první a až pak se vrátil k té původní, kterou měla na starosti legenda v oboru - Brian De Palma. Nová Carrie se mi totiž až do shlédnutí staré verze zdála docela dobrá. To jsem ale netušil, jak zajímavý je horor právě od De Palmy. Na tehdejší dobu naprosto perfektně zvládnutý horor, který o telekinezi mluví jen po málu, aby na konci rozjel brutální změť scén, na které čeká každý z nás. A opravdu stojí za to. Z povinnosti nové Carrie strhávám jednu hvězdičku. Když si uvědomím, že tenhle film je starý takřka 40 let a stále má na poli hororů co nabídnout, jímá mě až hrůza, co by na něj říkali dnešní mladí, pro které je určená právě ta nová verze. Přitom tolik originálních nápadů, se kterými přišla Carrie, byste v dnešním hororu hledali těžko. (25.07.2015)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)

Problémy dospívání perspektivou Stephena Kinga aneb „Teď jsi žena“. Příběh nevelkého rozsahu a spíše povídkového charakteru se začíná se odvíjet od pozoruhodné situace. Voyeurská kamera projíždí dívčími šatnami až ke sprchám, kde lačně spočine na obnaženém těle hlavní hrdinky – introvertní a proto nenáviděné Carrie Whiteové. Carrie Whiteová zrovna dostává první menstruaci a erotikou prodchnuté ovzduší jako břitva rozřízne její lehce psychopatický výstup. Je to první z nečekaných žánrových metamorfóz, v nichž si De Palma libuje. Nejdříve psychologické drama, sem tam nějaký náznak mystéria, pak rozverná momentka jako z high school komedie (drezúra neposlušných žaček) a v posledních dvaceti třiceti minutách brutální teror, z něhož mě málem obléval studený pot. S vykreslením charakterů si nikdo moc práce nedal, krom Carrie mi všichni přišli až moc dobře čitelní a pouze sloužící jistým účelům vyprávění. Pošahaná matka, zlá spolužačka a její zlý kamarád, hodná spolužačka a její hodný kamarád, samaritánská učitelka… Hororová klasika. Jistě, mohli bychom polemizovat nad tím, do jaké míry je Carrie hororem a kde začíná seriózní „teen“ drama, jenže má to cenu, když vašim převládajícím pocitem po skončení bude stejně jenom zděšení? V průběhu filmu jsem měl tendenci odstřelovat jej pro jednoduchost, přímočarost a otravnost předvídatelných scenáristických postupů, ale konec mi vytřel zrak a z pusy sebral všechny rýpavé připomínky. De Palma u mne jako mistr budování napětí a neotřele komponovaných scén (nikoliv jako zdatný vypravěč) opět o pár příček stoupl. Od zhlédnutí Osvícení nepamatuji hororové scény srovnatelné kvality. Kéž bych ke Kubrickovu majstrštyku mohl přirovnat i zbytek filmu. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, tron, choze, Trainspotter, Cimr, liuk (22.05.2009)

Změněný konec a děj ohlodaný na kost, nicméně ani tak nezůstává filmová Carrie té knižní nic dlužna. Brian de Palma je bourák a způsob, jakým natočil plesovou scénu, mi vyrazil dech. Jeho Carrie ale není jen o kýblu krve. Zdaleka ne. Spor dcery a matky je vylíčen tak poutavě, je vizuálně tak vyhračičkovaný a podbarvený tak krásnou Donaggiovou hudbou, že nenudí ani chvilku. A že je Sissy Spacek v hlavní roli jedinečná, to asi psát nemusím (ale je). (20.03.2013)

No nebudem si nic namlouvat, Kingova predloha moc hororova neni a film je na tom stejne. Cely je to vicemene postaveny na dvou trech zasadnich scenach a jedny lekacce, nicmene jako film je to paradni, jediny slovo, ktery me napada, je sugestivni, ackoliv to obcas bezi skoro az v pohodovym duchu, tak to cloveka zaujme od zacatku do konce, navic nadherna hudba a paradni Sissy Spacek. Akorat jeji matce jsem ten fanatismus vubec neveril. Navic, krome zaveru, kterej je v knize vic ve velkym, na coz asi De Palma nemel prachy, tak se film skoro do detailu drzi predlohy, ale zaroven knihu prekonava, protoze na knizce je precejen videt, ze King jeste nebyl moc vypsanej. Lepsi 4*. (19.06.2008)