Na vlastní nebezpečí

"ČEKAL NĚKDO TAKOVEJ VÁLEC?" Ne, nečekal. Filip Renč má velmi zvláštní představu o akčním žánru a sice takovou, která se nápadně kryje s představou zbytku světa o žánru komedie. Ale pozor - do značné míry chtěné a opravdu vtipné komedie! Třeba Krobot a ty jeho rozpačité hlášky v trajleru - jeho postava je regulérní komická postavička, mimochodem zastiňující ve filmu všechny a všechno! Scénář je čistokrevné béčko, přímočaré, řídké, klišovité, s prvoplánovými postavami a v českých poměrech s přidanou hodnotou naivity, které se Renč pokouší technicky všemožně hollywoodsky načančat. Béčko, které je všechno, jen ne akční. Hej, teď tam někdo chvilku běžel vodou, byla to akční scéna? Teď tam někdo na někoho řval a vypadalo to poměrně dramaticky, byla to akční scéna? Teď tam hrdinové už pět minut padají zpomaleně z vodopádu, je to akční scéna? Ano je, a prosím, mohla by už konečně skončit? Langmajer filmem doslova propluje, ale osvalený Blažek na mě udělal celkem pozitivní dojem, Krobot je naprostý génius a Raluca Aprodu prvojakostní eye candy. Do polehčujících béčkových materiálů budiž také přidáno, že tu tři různé ženy ukážou kozy a že to celé silně připomíná VYSVOBOZENÍ. Snadno odhadnutelná, ale boží pointa. S trochou nadhledu úžasná zábava. "NA ANICA ZAPOMEŇ!" :D (25.01.2008)

Český pokus o akční film se nevydařil a to vůbec. A zrovna Renč na to měl. Místo toho ale natočil nudnou blbost, která je pří svých akčnějších pasážích spíše k smíchu a ve zbytku času uspává. Příběh je chabej a jeho rádoby pointu nebylo nijak těžké odhalit už dříve. Langmajer s Blažkem jsou navíc strašně nevyužití, zvláště když měli na akční hrdiny trochu předpoklady. No a pak je tady ještě Krobot, jehož hereckej výkon by se snad lépe hodil do parodie. Tohle byla fakt hrůza a Filip Renč u mě zase klesnul. (01.06.2008)

Na tomto filmu je vidět snaha. Snaha udělat za každou cenu nějaké to drama, nejlépe říznuto komedií. A proč ne, že? Odpověď po zhlédnutí tohoto filmu je lehká: PROTO! Když už chci sakra dělat drama, tak si alespoň pohlídám, jestli je dobrý scénář (věty jako "Bereš si tepláky?" nebo " Jakej brutál? Já jsem vzpíral, házel oštěpem, diskem, kladivem. -No a co? -No jen tak, abys to věděl!" mi v paměti zůstanou ještě dost dlouho) anebo alespoň aby se pointa příběhu nedala odhadnout za 3/4 hodiny (takže jsem zase u scénáře…) Snahu sice Renčovi nemůžu upřít, ale to je jedna z mála věcí, která se tomuto filmu nedá vytknout. Možná ještě Langmajer, Blažek, ženské osazenstvo a celkem dobrá hudba. Do tohohle opravdu jděte pouze na své vlastní nebezpečí… (26.10.2009)

Bohové, to se zas jednou sešly okolnosti. Z dosud nevybalených věcí z každoroční štreky do Rumunska se ještě neodrolil karpatský prach, mysl kormoutil tesklivý čas posledního dne dovolené a týral rozhoupaný Damoklův meč následujícího dne v práci, na polici se svůdně leskla láhev bihorky a v televizi poblikával příslib připomenutí onoho blaženého času vzdáleného jen hodiny a přece tak daleko. Inu, jediný způsob, jak odolat pokušení, je podlehnout mu (měl jsi pravdu, Oscare) a já podléhám kolikrát dřív, než jsem se stihla začít prát. Tím spíš, že první půlhodina vypadala docela lákavě. Bohužel většina z nás ví, že sebelepší předehra není ani v nejmenším zárukou, že se dostaví orgasmus. Že jsem nebyla jediná, kdo podlehl, začaly brzy dosvědčovat textovky od dalších pravidelných členů našich výprav, a že už jsme všichni dokázali líp podlehnout jindy a jinde, dosvědčoval prakticky neměnný obsah všech SMS (jakýmsi pravzorem se stalo "co ten píp Renč u všech píp touhletou píp myslel, PÍP?!"). Že nepůjde o zrovna sofistikovanou podívanou, jsem tušila, konečně v jednoduchosti je síla a mně se celoživotně líbí jednoduché věci. Například chlapi. Jenomže na to, co bylo provedeno s potenciálem dobrodružného příběhu z balkánské divočiny, nestačí slova (gesta možná jo), Langmajer a Blažek se ze sympatických drsňáků mění před očima v karikatury mužů, jež by nepřelstily ani čajový pytlík (to bylo naposledy, co jsem vykradla Červeného trpaslíka, slibuju), Jiráček se Siposovou vydařeně nacvičovali post nejotravnějších hrdinů filmů Filipa Renče, akční atmosféra je zredukována na pár doma-to-nezkoušejte záběrů a jedině Krobotovy hlášky, které by byly ozdobou každé vogonské básně, to spolu s kamerou a hudbou udržely mimo nejnebezpečnější úseky a nad hladinou. A abych nebyla out módního trendu papouškování každé hovadiny, kterou je zde neustálé přirovnávání k práci Michaela Baye, přispěju svou troškou. To, že Renč i Bay natočili každý přesně jeden film, který se mi opravdu líbil, a zbytkem jejich tvorby s lehkým srdcem příští rok zatopím pod karpatským nebem, nemůže být náhoda. Inu, Krobot takovej válec nečekal a já taky ne. Ale kocovinu jsem nečekala taky a přitom vzhledem k Filipově tvorbě a množství zkonzumované kořalky jsem mohla čekat obojí. Omluvte mě, jdu sníst desátou dnešní česnečku. (01.09.2009)

Nějaký zdejší bezvýznmaný novinář napsal jednou o Krobotovi, že jeho projev je "populárně minimalistický" já říkám, že Krobot má koule !! Je to bůh všech bohů a pevně věřím, že Česká republika přijme zákon, kde bude jasně stanoveno, že vešekeré vodácké expedice musí doprovázet Krobot i se svejma kecama. Právě s ohledem na mistra Krobota mě to hodnocení trošku štve, ale nemůžu si pomoc. Film je taková sračka, že kdyby byla výstava sraček, tak film Na vlastní nebezpečí by měl samostatnou expozici na tom nejprestižnějším místě. (13.07.2008)