Max a maxipříšerky

Někteří režiséři by filmy pro děti točit neměli a Spike Jonze je jedním z nich. Jeho osobitý rukopis se totiž do tohoto žánru vůbec nehodí. Příšerky jsou sice fajn a jsou opravdu skvěle animovaný, ale jinak to opravdu moc velká nuda o ničem. Příběh je téměř nulový, hlavní hrdina nesympatický a moralitky taky zabolí. Celý to nedává vůbec smysl a logických lapsů byste našli několik. Průser ale je, že se to nebude líbit ani těm dětem, kterým je to určené. Ty u toho usnou a ostatní se budou bouchat hlavou o stůl nad promarněným potenciálem 30% (21.03.2010)

(Spoiler) Knížku Tam, kde žijí divočiny znám od dětství a mám ji dost rád. Na hraný film jsem se těšil, fotky slibovaly krásnou podívanou a proti všem předpokladům jsem věřil, že námět půjde nějakým způsobem roztáhnout z cca 20 vět na celovečerní film. Šlo to. Ale ne způsobem, jaký by odpovídal duchu předlohy. Zatímco pilířem knihy je poznání faktu, že dítě má v sobě nespoutanou fantazii a zároveň vnitřní běsy - divočiny, nad kterými lze zvítězit, ovládnout je (se) a stát se jejich králem - získat sebekontrolu, ve filmu je zápletka dovedena do roviny, kdy je význam příběhu otočen v podstatě o 180°, protože Max se sice stane králem, ale Divočiny ho prokouknou, neustále se hádají, na což není pěkný pohled, Max je nedokáže zvládnout a v podstatě prchá. Knihu jsem si hrozně užil, měl jsem z ní dobrou náladu, byl to téměř veselý příběh. Film je oproti tomu vlastně dost depresivní. Těžko se na něj kouká. Význam předlohy se vytratil. Jestliže chtěl Spike Jonze zdůraznit, že se Max potřeboval od svých dětinských fantazií oprostit a konečně dospět, tak to mohl znázornit nějakou zábavnější cestou. Film je totiž v některých momentech vyloženě nudný. (10.08.2010)

Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. (10.03.2010)

Ta krásná knížka, kterou jsem si dneska našel v knihovně, se dá i s obrázky zhltnout ani ne za minutu, ale taky do ní můžete koukat a fantazírovat třeba hodinu - já ji slupnul spolu s knedlíčkovou polívkou v menze. Filmová adaptace Spikea Jonze je taktéž poetická, poutavá (navíc i strašidelná - třeba pro ty mladší) a taky má, jak tu píše Bluntman a další, ten rozměr navíc (něco jako Čaroděj ze země Oz). Příjemný kousek, a musím říct, že jsem Totální osel, že jsem si to nechal utéct v kině (pokud se to tu hrálo). (28.05.2010)

6.2.2010 ~ Film, který se tváří jako dětský, ale o tom dost pochybuji. Film, který je tak zvláštní, že o něm nelze ani moc psát. Film o chlapci, co je sám, nechce být sám a přitom sám není. ~ Potkáváme se s malým chlapcem, Maxem. Max má mámu, sestru a žádné kamarády. A tak si Max hraje sám. Pro sestru je malé dítě, máma, ač pracuje z domova, je dost zaměstnaná a tak na něj nemá moc času. Ale Max chce, aby si ho všímali! A tak jednou provede něco, co by neměl, dostane doma sprďuňk a je potrestán. Ale Maxovi se nespravedlnost světa nelíbí a uteče z domu. ~ Kam přesně, to se divák nedozví. Hlavní ale je, že se Max uchýlí do své fantasie, odpluje na jiný ostrov (ostrůvek?) a najde si nové přátele. Těmi jsou velká neohrabaná stvoření, nápadně se v mnohém podobající různým členům rodiny. Max se ovšem nezalekne, naopak. Stane se jejich králem a spolu pak skopičí, blbnou, hrají si a to až do chvíle, než se do Maxova imaginárního světa začnou promítat útržky reálného světa a idylka se začne díky drobným konfliktům hroutit. ~ I když jsou ony fantazijní stvůrky dost pitoreskní, přesto jsou zajímavé a svým způsobem pěkné. Chovají se velmi lidsky a dospěle, takže nebudí dojem hraček. A malý klučina mezi nimi je dost protipól. Samotné příšerky si s oním fantasy světem vystačí takřka sami. Máme tu sice jednu dvě zvláštní stavby, ale jinak se děj odehrává v lese nebo na poušti. Není potřeba žádných extra efektů k vytvoření něčeho uvěřitelně neskutečného (kromě příšerek), protože vše ostatní je normální svět. ~ Najděte si v encyklopedii pojem "Difficult to describe", bude u toho popis tohohle filmu. Popisovat a rozebírat tady děj mi přijde hloupé, protože tohle se musí vidět, aby si o tom udělal obrázek každý sám. Čekal jsem variaci na Terabithii, dostalo se mi něco zcela odlišného jen s velmi lehkým nádechem podobna. Film byl... jiný. Takový jiný Malý princ. Vlastně král :) (18.03.2013)