Max a maxipříšerky

Spike Jonze si u mňa napravil reputáciu a po mojom vlažnom prijatí filmu 'Adaptation.' opäť prichádza s filmom, ktorého príbeh je nepredvídateľný ako aprílové počasie. Toto prirovnanie by mohlo byť už akousi nálepkou jeho filmov, pretože klišé alebo rutina sa v jeho pracovných výtvoroch nachádzajú len v minimálnom množstve. Už z promo fotiek bolo cítiť veľké neznámo, do ktorého diváka dostáva príbeh hneď zo začiatku a vlastne pokračuje až do samého záveru. Tento rodinný film je však určený takmer výhradne pre dospelé publikum s momentálnym apetítom po clivom a melancholickom príbehu. A takisto ako Forman vo svojom film 'Taking Off' použil scénu, v ktorej sa Spolok rodičov túlavých detí snaží pochopiť svoje deti tým, že si všetci zapália marišku, tak takisto by som ja použil tento film pre všetkých rodičov, ktorí už zabudli čo je to neohraničenosť detskej fantázie. Ukážka detskej predstavivosti má krásny vizuál, hudba ma až tak neoslovila, ale v záverečnej scéne vybalila Karen O. neskutočný ciťák a slze som sa neubránil. 80%. (17.02.2010)

Atmosféra, která na mě při filmu dýchla se nedá dost dobře popsat slovy. Spike Jonze a všichni zúčastnění dali do tohohle filmu kus srdce a je to cítit. Český název se nám snaží vnutit myšlenku, že je to jen další film pro děti, ale řekla bych, že si z něj více odnesou dospělí, co maji aspoň trochu fantazie. Pravdou ale je, že mi chvíli trvalo, než si Max získal mé sympatie (zpočátku by zasloužil pár facek...). Obrazově krásný film, na kterém pár nedostatků zahladí přívětivý soundtrack. (27.12.2009)

Hlavní hrdina Max je obrazem dětské duše, která na rozdíl od dospělých nezatěžuje svou mysl „dospěláckou“ logikou (viz. příběh pro matku, Maxův popis pevnosti,…), neobtěžuje se hledět tak daleko, aby viděla možné následky svých činů a jedná impulsivně (konflikt s matkou). Fantastický a nespoutaný svět, do kterého uteče před realitou rozvrácené rodiny, ve které postrádá otce, je pak obýván „maxipříšerami“, jejíchž soužití je zase vyobrazením toho, jak by vypadalo společenské uskupení vedené dětskou myslí – jejich vztahy jsou dětsky naivní, křehké, řeší se, kdo se „kamarádíčkuje“ s kým, kdo komu šlápl na hlavu a jestli to udělal schválně a maxipříšery navíc Maxovi jeho od reality odpoutaným příběhům jednoduše věří, neboť se neobtěžují zatěžovat dospěláckou logikou. V tomto filmu jsou navíc naprosto skvěle vyobrazena podstata „dětského hraní“, kdy může každá nespoutaná zábava díky dětské lehkomyslnosti sklouznout k tragédii, zranění nebo rozepři. Proto mají v tomto světě své pevné místo destrukční činnosti (ničení lesa a s ním spojená dětská radost z destrukce), nebezpečně vyhlížející hry (doslova explozivní vybíjená) a impulzivní roztržky („Já ho sežeru!“). Určitě si také pamatujete momenty z dětství, kdy jste se při nějaké zábavě nechali natolik unést, až to někomu ublížilo a pocit zábavné euforie najednou vystřídala lítost, strach a tíha zodpovědnosti. Ve Where The Wild Things Are jsou takovéto situace vyobrazeny vskutku bravurně. ____ Z audiovizuálního hlediska je tento film nemálo hravý, oplývá mile rozverným indie soundtrackem a z vizuálního hlediska nezapře svého auteura (opravdu auteura – režiséra Jonzeho, nikoliv autora, který napsal předlohu). Spike Jonze do svého nového filmu protlačil velké množství jemu vlastní osobité poetiky, která je blízká například i Michelu Gondrym a tentokrát měl navíc k dispozici skvěle designované příšery, které nevznikly jako CGI (díkybohu!), ale o vše se postarala stará dobrá animatronika a musím říct, že výsledek je přímo dech beroucí – příšery do svého prostředí zapadají, působí realisticky a jejich mimický projev by se snad dal nazvat i hereckým výkonem. ___ Spike Jonze natočil film, který si snadno můžete splést s poněkud osobitější pohádkou, ve skutečnosti se ale o žádnou pohádku nejedná – Where The Wild Things Are je především filmem pro dospělé, kteří už zapomněli, jaké to je být dítětem a jestli někdo dokázal dokonale pochopit dětskou „duši“, je to právě Jonze. A ten vám to rád připomene skrze nespoutaný svět fantazie, který možná může působit vůči dětským divákům amorálně, pravda ale je, že děti prostě bývají kruté, nezodpovědné a tento film jim místo toho, aby ukázal správný ideál, ukáže zrcadlo jich samotných. (10.02.2010)

Je to zvláštní, ale nejvíc se mi líbil začátek z reálného světa. Byla to příprava na svět fantazie, do kterého Max uteče z přítomnosti, ze které má strach a já jsem se těšila na bytosti, které tenhle svět zalidní a na příběh, který tam zažije. Ale takhle podle mě děti nesní. Do takové říše bych já jako dítě ( a že jsem taky snila a vymýšlela si ledacos) rozhodně nechtěla ani na minutu. S přivřením všech očí tři hvězdičky. (04.06.2010)

Wake Up od Arcade Fire v traileru bylo stokrát lepší než to hrůzné kvílení Karen O v celém filmu. Trošku jsem očekávala, že na konci snímku budu s otevřenou pusou zírat na obrazovku /jo, obrazovku, žádný plátno, čeští distributoři si zaslouží smrt, hlavně po tý masivní reklamě, co byla posledních 8 měsíců v kinech/., ale nějak se to nepodařilo. tak příště, Spiku. (22.12.2009)