Max a maxipříšerky

Naprosto nádherný trailer prokázal filmu medvědí službu.Čekal jsem totiž něco,co se absolutně nemohlo splnit,totiž přelomový dětský snímek,oslavu fantazie,film bohatý na pocity a emoce.Těchto věcí se mi ale dostalo jen a pouze během úvodní desetiminutovky v našem světě,která byla přesně tak dojímavá a okouzlující jak jsem čekal.Jenže s Maxovým útěkem do světa fantazie se něco zlomilo.Film prostě začal být absolutně o ničem,což samozřejmě není dobře.Samotné příšerky byly udělané pěkně,ale co naplat,když se nic moc neděje a je to většinu času nuda?Nevzbuzovalo to ve mně,až na pár letmých náznaků,žádné emoce,počet WTF momentů byl vyšší než je zdrávo a až na hezké písničky mi z filmu nic moc neutkvělo.Vlastně jo,ještě zhruba půlminutový výstup mého oblíbence Marka Ruffala,který mě potěšil víc než celý zbytek filmu.Na to jak jsem se těšil je tedy výsledek poměrně značné zklamání. 55 % (06.06.2010)

„Ten večer si Max vlezl do své vlčí kůže a zlobil…“ Where the wild things are je bezesporu nejdrzejší a nejukřičenější film za posledních několik let. A i přes drobné vady na kráse, kterými jsou hlavně prostinký a křehký příběh, se divákovi dostává příjemná a originální podívaná, která jde za hranice lidské představivosti až tam, kde žijí divočiny. 8,5/10 PS: Konec mně naprosto smetl. (22.12.2009)

(Spoiler) Knížku Tam, kde žijí divočiny znám od dětství a mám ji dost rád. Na hraný film jsem se těšil, fotky slibovaly krásnou podívanou a proti všem předpokladům jsem věřil, že námět půjde nějakým způsobem roztáhnout z cca 20 vět na celovečerní film. Šlo to. Ale ne způsobem, jaký by odpovídal duchu předlohy. Zatímco pilířem knihy je poznání faktu, že dítě má v sobě nespoutanou fantazii a zároveň vnitřní běsy - divočiny, nad kterými lze zvítězit, ovládnout je (se) a stát se jejich králem - získat sebekontrolu, ve filmu je zápletka dovedena do roviny, kdy je význam příběhu otočen v podstatě o 180°, protože Max se sice stane králem, ale Divočiny ho prokouknou, neustále se hádají, na což není pěkný pohled, Max je nedokáže zvládnout a v podstatě prchá. Knihu jsem si hrozně užil, měl jsem z ní dobrou náladu, byl to téměř veselý příběh. Film je oproti tomu vlastně dost depresivní. Těžko se na něj kouká. Význam předlohy se vytratil. Jestliže chtěl Spike Jonze zdůraznit, že se Max potřeboval od svých dětinských fantazií oprostit a konečně dospět, tak to mohl znázornit nějakou zábavnější cestou. Film je totiž v některých momentech vyloženě nudný. (10.08.2010)

Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. (10.03.2010)

Je to zvláštní, ale nejvíc se mi líbil začátek z reálného světa. Byla to příprava na svět fantazie, do kterého Max uteče z přítomnosti, ze které má strach a já jsem se těšila na bytosti, které tenhle svět zalidní a na příběh, který tam zažije. Ale takhle podle mě děti nesní. Do takové říše bych já jako dítě ( a že jsem taky snila a vymýšlela si ledacos) rozhodně nechtěla ani na minutu. S přivřením všech očí tři hvězdičky. (04.06.2010)