2 dny v Paříži

Tak tenhle film určitě rozdělí diváky do dvou kategorií - někomu bude připadat strašně vtipný a geniální, ti druzí budou namítat, že je to strašně klišovité. Já patřím k těm druhým - Francouzi jsou tady vylíčení jako šovinistický, rasistický a jen o sexu se bavící národ, Američani naopak jako zbabělí hypochondři neschopných vlastních názorů. I když film skončí vlastně happyendem (také klišovitým - zůstanou spolu, protože už je jim přes 30 a v každém vztahu je to nakonec to samé??), celou dobu jsem si říkala, jak ti dva spolu vůbec mohli vydržet 2 roky...výborný výkon Adama Goldberga, Julie Delpy mi chvílema lezla na nervy. Přesto dávám 4 hvězdičky - ta čtvrtá za originální nápad obsadi do filmu vlastního otce a za scénáristickou aféru matky s Jimem Morrisonem :-) (21.07.2007)

Suprovní konverzačka! Už dlouho jsem se u žádné francouzské (a nejen francouzské) komedie tak nenasmála. A to to určitě nebylo jako komedie zamýšleno. Kam se na Dva dny v Pařízi hrabe Drž hubu a spol. slátaniny... :-)) Prostě napsat vtipné dialogy, aby nevyzněly trapně, se nezdaří jen tak komu, leč Julie Delpy u mě fakt zabodovala! Nejen že ji mám ráda jako herečku, ale ve svém filmu potvrdila jak scénaristický, tak i režijní talent. P.S. A koukám, že Adam Goldberg si zahrál i ve filmu Před úsvitem, i když tenkrát ještě ne po boku Julie Delpy (tam to byl Ethan Hawke)... Jak vidno, co herec, to jiná dynamika vztahu. Co jiný scénář, to jiný film... (20.08.2011)

Konečně Paříž bez Montmartru, turistů, Mony Lisy a Eiffelovky. Konečně - po dlouhé době - zase film s ženským pohledem na muže, lásku, přátele (který režírovala a napsala žena). Můj přítel je občas taky pěkný bručoun, ale proti Jackovi (Adam Goldberg) je i ve své nejhorší náladě milý jako košík růží. Pro mě to bylo velmi příjemné překvapení a kromě Temného rytíře, to nejlepší, co jsem v poslední době viděla. 80% (12.09.2008)

On a ona. Oba v Paříži. Dva dny. Málo se stane. Mnoho se řekne. Julie Delphy na podloží banálního námětu a s humpoláckým technickým zázemím vystavěla miniaturní skvost, kterému nemožno v rámci žánru cokoli vytknout. Scénář nevybočuje z intencí romantické komedie dějovými zvraty (i když – Jackova „teorie cyklení“ nedojde naplnění v nejžádoucnějším okamžiku, ale o pár minut dříve), nýbrž svou „perlivostí“, kdy co hláška, to perla, co perla, to briskní úchop zápisníku do jedné, propisky do druhé pracky a neobratný pokus psát a zároveň neminout perlu další. V rámci předejití šilhavosti vám nyní žádnou hlášku nabídnout nemohu, čiže budete muset dát zavděk kontradikční formulací „Woody Allen natáčí v Paříži milou romantickou komedii, potkává přitom Richarda Linklatera a společně začínají klábosit o filmech“ (M nemusí značit jenom vraha). Neřešme, koho opravdu chtěla či nechtěla napodobit či nenapodobit a kým se inspirovala či neinspirovala (cíleně či nechtěně) Julie Delphy, protože zásluhu na bezvadnosti tohoto svižného a osvěžujícího pařížského tripu má právě ona (s hypochondrickým židem Adamem Goldbergem po boku). Neřešme rovněž, jak vykreslení města nad Seinou ovlivní příliv turistů doň, neb třebaže většina zdejších domestikovaných Francouzů vyniká nějakou úchylkou (švestkou zralou na svěrací kazajku je v tomto směru skutečný i filmový tatínek Julie Delphy Albert), jsou to právě oni, kdo zkracují prodlevy mezi přílivem a přílivem pěkně tvarovaných vět na minimum nezbytné k oční relaxaci od čtení titulků (k jakékoliv snaze o český dabing ode mne míří opovážlivé trojité „fuj“). Miluji tuhle sortu filmů, kdy netřeba příliš co řešit. Buď vás okouzlí a rozesměje, anebo něco jiného. Ke všem, které „něco jiného“, míří můj pohled nechápavého dítěte, jemuž z tváře stále nezmizel exaltovaný úsměv. 80% Zajímavé komentáře: Nathalie, dopitak (26.09.2008)

Na filmu je vidět, že ho napsala a režírovala herečka Julie Delpy. To znamená, že se jedná o silně herecký snímek, postavený na obou star a ukecaném scénáři, ve kterém se skoro nic neděje. Co potěší, že Delpy není zahleděná do sebe a většinu prostoru přenechala svému kolegovi Goldebergovi a ten je opravdu skvělý. Dva dny v Paříži nemusí svědčit každému, kdo čeká komedii, či romanci bude nemile překvapen. Kdo má rád malé, osobní filmy, pro něj je to dobrá volba. (19.11.2010)