Darjeeling s ručením omezeným

Zvednout se po skončení tohoto filmu z kina a vrátit se z báječně absurdního světa, plnýho barev, krásné hudby, rozloučit se s nejpodivnější, ale určitě i nejokouzlující trojicí filmových bratrů, nespatřit už tu překrásnou Indku jako průvodčí ve vlaku, nekochat se nádhernými záběry Indie, nesmát se nad bláznivýma situacema, jako že zabloudí vlak, nebavit se nad vynikajícímy dialogy a především přestat mít ve tváři připitomělý obličejový výraz zvaný "marihuanové absolutní štěstí ", zkátka opustit krásně ujetej svět mistra Andersona a vrátit se zpět do hnusně pravdivé reality, bylo pro mě víc bolestné, jak kopanec do koulí. (29.01.2008)

Wes tvrdí (pravděpodobně s nádechem ironie :), že se nechce opakovat, ale že k tomu vždycky nějak sklouzne. Kritika mu to neustále a čím dál lítěji omlacuje o hlavu. A já rád tvrdím: "Who gives a fuck?" Pokud mě pořád baví, pokud se u jeho filmů pořád od ucha k uchu usmívám (ano, jako debil :-), jestliže mě jeho infantilní (a přitom tak upřímné) vtípky po stodruhé rozesmějí a jestliže mě osobně zkrátka stále fascinuje, kterak tenhle vyzáblý stylista proplétá dojemné s komickým způsobem tak ohromně nevšedním a svojským a jestliže si na konci jeho filmů vždy připomenu, proč stojí za to dívat se na filmy... potom prostě odmítám nařčení z neoriginality už z prostého důvodu jeho irelevantnosti - pro začátek :) Jestli na něm je něco pravdy, bude se to týkat pojetí postav. Těmi jsou jako obvykle dobří, v zásadě rozumní lidé, které Wes představí jako bizardní, beznadějně trapné a směšné, aby nám je v pravou chvíli opět ukázal v polohách a situacích ze "skutečného" světa. Všichni tři Whitmanovic bratři takoví jsou - ve stejnou chvíli karikatury i skuteční lidé. Nejmladší Jack, nejmenší s nejmenším egem a největším knírem, snažící se stylizovat do role svobodného dobrodruha a milovníka. Prostřední Peter, apatický, pochybující a tichý, bez potřeby komukoli cokoli dokazovat v Darjeelingu pravděpodobně supluje obvyklou roli Billa Murrrayho (což je také naznačeno ve vtipném začátku). A Francis, můj nejoblíbenější Whitman, postava, snažící se za každou cenu stmelit mladší brášky ve fungující rodinu, i kdyby ho to stálo všechny peníze, vzhled, zdraví, (téměř) život, a (z důvodu že je to poměrně nesnesitelné hovado :) úctu a lásku samotných bratrů. Jo a ještě tohle - jestliže si po skončení kteréhokoli z filmů Wese Andersona (nejen jeho, samozřejmě :-) uvědomím, proč stojí za to dívat se na filmy, zamýšlím se taky nad tím, jak těžké jsou některé věci postihnutelné kritikou. A často si odpovím, že pramálo :-) Can we agree to that? Let's get some drink and smoke a cigarette. 90% (27.06.2008)

S filmy pana Andersona je problém. Když nejste v té správné poloze mysli a náladě, budete prostě kroutit hlavou a nudit se. Život pod vodou mě zastihl právě v té dobré poloze, a proto jsem si ho maximálně užil. S Darjeelingem je to horší. Dvakrát shlédnuto, dvakrát nuda. Sám nevím, proč tomu tak je. Herci přitom hrají moc dobře, příběh působí sympaticky a barvičkama to hraje víc než dětský koutek ve fastfoodu.. Ale nudózní okamžiky tím vším prostupují více než důrazně. Rozhodně mě tolik neuchvátil soundtrack jako v případě Life Aguatic, možná byla chyba, že Murray nestihl vlak a filmem v podstatě jenom proběhl. Já nevím, uvažuji, že tomu dám ještě třetí šanci... Mrzí mě, že jsem tenhle snímek nenasál natolik intenzivně jako v předchozím případě... bohužel. 24,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (16.02.2008)

Námet skvelý, casting úžasný, lokácia nádherná ... ale scenár otrasný. Mohla to byť ďalšia klasická (sebavykrádajúca?) andersonovská rozprávka o znovunájdení jednej bizarnej rodinky v polobizarnom svete, ale námet na výborný film nestačí. Chcelo to, aby každá jedna scéna fungovala sama o seba a aby neboli na seba len tak naukladané, ale mali aj hlbší súvis a prepojenosť, chcelo to viac magických momentov a originality... chcelo to položiť do šuflíka a vytiahnuť o rok. PS: Inak keď sme pri Darjeelingu - moja obľúbená čajová oblasť! Čaj za 100%, film za 70%. (29.01.2010)

Omlouvám se, ale nemohu dát lepší hodnocení, protože jsem opravdu dost nudil. Podivínovu režii mám moc rád a některé chvíle, například když hraje Play With Fire od Stonů jsem si vychutnal, ale v globále se dle mého soudu ve filmu nic neodehrává a mě podobné filmy zase až tolik nebaví. Navíc se to celé odehrává v pro mě neatraktivní Indii. Přiznávám filmu že tahle meditace má něco do sebe, ale přesto to vidím tak že po výborném dobrodružství Stevea Zassy je tohle směr, kterým se Anderson vydávat nemusel. 50% (12.04.2014)