Ozvěny mrtvých

Ohodnotit tenhle film je opravdu problém. Ozvěny mrtvých můžeme označit jako thriller, jehož první polovina je spíše hororem s několika vydařenými lekačkami. O patřičně temnou atmosféru tu není nouze a David Koepp dokazuje, že neumí jenom skvěle psát. Sledovat Kevina Bacona i jeho filmového syna je jedna radost. Problém je, že TA první polovina je doslovným mixem Šestého smyslu a japonského Ringu. Záměrně jsem uvedl japonskou verzi, protože ta je z roku 1999 (stejně tak Šestý smysl a Ozvěny mrtvých). Kdo od koho opisoval? Důvod, proč Kevina Bacona straší duch najdete právě v Šestém smyslu. A duch v Ozvěnách je vizuálně ztvárněný téměř stejně jako v Ringu – až na ty vlasy. Dokonce se mihne i v televizi, která nejde vypnout, což jsem bral jako dobrej fór. Ještě mě pobavilo jedno klišé. Určitě je všichni znáte, týká se totiž otevření a zavření skříňky v koupelně (pochopitelně se zrcadlem). Závěrečná pointa není nijak překvapivá a v podstatě se jedná o totéž, co se odehrálo o rok později v Téměř dokonalém zločinu (The Gift) Sama Raimiho. Ostatně právě tomuhle thrilleru (částečně až hororu) jsou Ozvěny mrtvých podobné nejvíc. A to mě vede k závěru, že ač jsem se výborně pobavil a ocenil několik pěkných vizuálních momentů (hypnóza v kině) a lekaček (u jedné jsem dokonce vykřikl), už bych radši shlédl něco méně otřepaného, svěžejšího, překvapivějšího. PS: Ale fakt by mě zajímalo, kdo od koho opisoval. Že by Koepp v hypnóze navštívil mysl M. Nighta Shyamalana a Hideo Nakaty? ;-) (10.05.2004)

Čekal jsem příliš mnoho, namlsaný vysokým hodnocením a nadšenými komentáře, a nebýt toho, možná bych byl i spokojenější. Ozvěny mrtvých jsou žánrovým průměrem, který neurazí, ale ani nenadchne, ať už jde o scénář, obsazení a herecké výkony i režijní práci. Vcelku předvídatelný konec. Začátek s dětským motivem vypadal nadějněji než samotný průběh a rozuzlení, místy jsem cítil zjevnou inspiraci jinými slavnými filmy, např. u černocha z parku se mi vybavila postava z Kubrickova Osvícení. Celkový dojem: 55 %. (20.05.2008)

Dnes už skôr mierny nadpriemer, ktorý nemá súčasného diváka po všetkých tých duchárskych hororoch posledných dekád čím prekvapiť. Všetko je ale prehľadné, nečaká nás žiaden mindfuck, čo môže ale práve pre mnohých predstavovať problém. Čiže nie, žiaden Šiesty zmysel nás nečaká. Skôr mi film pripomenul istým spôsobom Blízke stretnutia tretieho druhu, kto videl, chápe. Zaujme polemika o povahe pomsty, tunajší duch totiž vlastne vôbec nestraší, ide mu o večný pokoj a načo sa zbytočne po smrti rozčuľovať. Jasný cieľ ale má. No a v jadre sa rieši zase kríza blížiaceho sa stredného veku u chlapa, ktorý sa môže tešiť na ďalšieho potomka a jeho následné chovanie môžeme chápať ako metaforu vlastnej neistoty. (21.03.2021)

V komentářích se jako refrén vrací Šestý smysl, což je nesmysl. Richard Matheson, jeden z předních horrorových autorů 20. století, vydal svou novelu Stir of Echoes v roce 1958. A už tenkrát ji kritika nepovažovala za nějak zvlášť originální. Přirovnávání tohoto snímku se sympatickým Kevinem Baconem k Šestému smyslu může pak pramenit snad jen z toho, že v obou případech jde o ghost story a že se oba filmy objevily ve stejném roce. (24.11.2013)

Příjemná duchařina. Sice ne moc intenzivní hororový zážitek, strašidelné je to totiž jenom velice zřídka, ale koukalo se mi na to dobře. Jenom ten závěr je takový až moc tradiční, za což však může těch 10 let, co uplynulo mezi dobou vzniku snímku a dneškem. Tipuju, že v současnosti by se takovýto film pohyboval cca kolem 60%, a to ještě hlavně díky skvělému výkonu Kevina Bacona. Horror movie of the year (28.04.2009)