Ozvěny mrtvých

Tak tenhle duchařský thriller na mě zapůsobil velmi sympatickým dojmem. Ať už mám na mysli nápadité zpracování, které má hlavu a patu a nenechává za sebou žádná děravá místa, nebo herce v čele s mým oblíbencem Baconem, jenž se chudák pořádně nadřel. Byť námět silně zavání Šestým smyslem, konečná podoba je diametrálně odlišná. Stir of Echoes nesází toliko na nadpřirozeno, jako spíše na celkem reálné řešení poněkud zvláštních a tajemných věcí, kterým jsou naši hrdinové vystaveni, a v konečném součtu působí spíše jako napínavé mysteriózní drama, než-li pravý horor. Ovšem to nic nemění na tom, že David Koepp odvedl skvělou práci a jeho přispění do nekonečné řady duchařských filmů patří k těm vůbec nejlepším.. (24.08.2012)

Na jedno zhlédnutí to ujde, i když je to takové spíše televizní a prvotní zápletka spíše připomíná roli Richarda Dreyffuse v Blízkých setkáních třetího druhu. Jen s trochu jiným zakončením. Obehraným a vlastně nijak překvapivým. Možná až někde náhodou film uvidím podruhé, třeba mě příjemně překvapí, stává se. Ale spíše ne. (29.12.2012)

Ohodnotit tenhle film je opravdu problém. Ozvěny mrtvých můžeme označit jako thriller, jehož první polovina je spíše hororem s několika vydařenými lekačkami. O patřičně temnou atmosféru tu není nouze a David Koepp dokazuje, že neumí jenom skvěle psát. Sledovat Kevina Bacona i jeho filmového syna je jedna radost. Problém je, že TA první polovina je doslovným mixem Šestého smyslu a japonského Ringu. Záměrně jsem uvedl japonskou verzi, protože ta je z roku 1999 (stejně tak Šestý smysl a Ozvěny mrtvých). Kdo od koho opisoval? Důvod, proč Kevina Bacona straší duch najdete právě v Šestém smyslu. A duch v Ozvěnách je vizuálně ztvárněný téměř stejně jako v Ringu – až na ty vlasy. Dokonce se mihne i v televizi, která nejde vypnout, což jsem bral jako dobrej fór. Ještě mě pobavilo jedno klišé. Určitě je všichni znáte, týká se totiž otevření a zavření skříňky v koupelně (pochopitelně se zrcadlem). Závěrečná pointa není nijak překvapivá a v podstatě se jedná o totéž, co se odehrálo o rok později v Téměř dokonalém zločinu (The Gift) Sama Raimiho. Ostatně právě tomuhle thrilleru (částečně až hororu) jsou Ozvěny mrtvých podobné nejvíc. A to mě vede k závěru, že ač jsem se výborně pobavil a ocenil několik pěkných vizuálních momentů (hypnóza v kině) a lekaček (u jedné jsem dokonce vykřikl), už bych radši shlédl něco méně otřepaného, svěžejšího, překvapivějšího. PS: Ale fakt by mě zajímalo, kdo od koho opisoval. Že by Koepp v hypnóze navštívil mysl M. Nighta Shyamalana a Hideo Nakaty? ;-) (10.05.2004)

Celý film jsem doufal, že to bylo natočeno před Šestým smyslem. Podobnost je totiž docela zarážející. A ono to je ze stejného roku jako Šestý smysl. Narozdíl od něj je film ale skromější což mi i vyhovalo. Překvapil mě výborný Kevin Bacon (část s kopáním je perfektní) a ačkoli jsem konec znal po 30 minutách nevadilo mi to a nechal jsem se příjemně strašit. Atmosféra je totiž výborná. (16.03.2008)

„Tohle je slušná čtvrť.“ Tato věta průser věští. Je to kódové označení místa, kde se dělá krátký proces se vším nedokonalým či vyčuhujícím z řady. Ať jde o větvičku, provokativně čouhající z linie živého plotu, nebo živého souseda. Duchy tady netrpíme, výtržníky odstraníme, robotky si vyrobíme, životy si naleštíme. Hlavně, když naše zahrádky a knihovničky bez smítka prachu neutrpí újmu. Vytřeštěný týpek, který v manické epizodě překopává zahradu nebo boří dům a v depresivní lemtá hektolitry vody a kňourá, že má halušky, jaksi nezapadá. (24.04.2018)