Uprchlík

Akční thriller bez jediného nadbytečného záběru funkčně aktualizuje hitchcockovské schéma "nevinný muž na útěku". Film má především neskutečný spád. Ještě než doběhnou úvodní titulky, je Kimble odsouzen k smrti a ačkoli až do čtyřicáté minuty nemáme vizuální důkaz, že zločin opravdu nespáchal, držíme mu pěsti. Díky Fordovi, který je prostě "likeable guy" i díky tomu, že nám film svým tempem, při kterém nezbývá čas na vysvětlování, nedává na vybranou. Duel "kardiochirurg versus federální agent" je vzácně vyrovnaný, a jestli si film občas dovolí humor, pak se smějeme s vyšetřovateli, nikoli vyšetřovatelům. Spravedlivé rozložení pozornosti mezi lovce i loveného dovoluje naplno zapojit paralelní montáž, jejíž zásluhou je film výtečně rytmizován. Prostříhávání mezi dvojicí akcí jako hlavní prostředek k dynamizaci vyprávění přitom využívá od prologu, kdy pouze namísto dvou současně běžících dějů sledujeme přítomnost a minulost. Linie Gerarda a Kimbla se od sebe navíc liší také stylisticky, jak lze nejlépe sledovat na honičce pod tunelem (akčnost hudby, délka záběrů, nervnost kamery) - od této scény je zároveň naznačováno, že jediným východiskem pro Kimbla je kooperace s mužem, který mu jde nemilosrdně po krku (sladění stylů). Velmi důsledný je film také v distribuci informací a míře vědění, které nám v návaznosti na jednu ze dvou ústředních figur zprostředkovává. Podle potřeb vyprávění víme někdy více než Gerard, jindy zase více než Kimble - pořád jsme přitom napnutí a přesvědčeni, že hrdina má náskok jen pár kroků a jeho dopadení je na spadnutí. Uprchlík podobně jako Mlčení jehňátek za účelem vyvolání napětí či překvapení velmi uvědoměle pracuje se žánrovými schématy - více scén je vystavěno tak, abychom si na základě zkušenosti s podobnými scénami v jiných filmech mysleli, že Kimble už už bude dopaden - v jednom případě jdou ale policajti po známých jeho bytné, v jiném běží Gerard do jiného schodiště, než po kterém Kimble sbíhá. Při svém strhujícím tempu, přesně rozvrženým bodům obratu a výtečné gradaci pomocí cliffhangerů, jejichž vinou se ovšem film nedrolí do pomyslných seriálových epizod, Uprchlík zvládá zároveň prokreslovat postavy a přesvědčovat jak nás, tak Kimbla/Gerarda, že ten druhý to vlastně myslí dobře (scéna s chlapcem a rentgenem v nemocnici, důležitá, názorně předvedená skutečnost, že Gerard nevyjednává, sloužící k našemu docenění jeho odlišného přístupu ke Kimblovi, s nímž je ochoten komunikovat). V dětství jsem Uprchlíka sjížděl na VHSce stále dokola. O mnoho let později mi přijde pořád stejně boží a doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Je málo takových. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, JitkaCardova (01.03.2015)

Slušně našláplý film s Harrisonem Fordem. Většinu filmu je na útěku, protože chce dokázat svou nevinu v případě vraždy jeho ženy. Celou dobu mu je v patách Tommy Lee Jones jako agent FBI. Ford hraje doktora, který je dost chytrý. Proto se mu daří policii celý film utíkat. Nakonec odhalí celé spiknutí a jeho tvůrce. Ke konci film trochu ztratí tempo, ale určitě stojí za vidění. "Já svou ženu nezabil!" (16.07.2019)

Nejlepší výtvor režiséra Andrewa Davise. Napínavý dobrodružný snímek, skvěle napsaný scénář proti sobě postavil dva schopné herce, přičemž Tommy Lee Jones získal za svůj parádní výkon Oscara(ztvárnil agenta FBI). Harrison Ford v roli chirurga obviněného z vraždy manželky nezůstal příliš pozadu, obě dvě postavy disponují nejrůznějšími znalostmi a zdravým selským rozumem, a proto je jejich souboj na dálku patřičně atraktivní. Davis efektivně míchá koktejl scén s atmosférou, kterou by ani motorová pila nerozkrojila, s okamžiky odlehčenými, čímž si udrží diváka po celou dobu téměř 130-ti minutové stopáže. Určitě jeden z nejlepších snímků roku 1993. 369 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (02.02.2007)

Když jsem ten film viděl jako jedenáctiletý kluk poprvé, kladl jsem si palčivou otázku, jak je vůbec možné natočit něco tak geniálního. Možná i proto jsem to v té době viděl snad padesátkrát a pořád dokola, abych našel odpověď. Precizně gradované (všimněte si té železné pravidelnosti organizace syžetu do dvacetiminutových celků) vyprávění s brilantním rytmem (střídání pomalejšího a rychlejšího tempa, opakovaně se navracející retrospektivy do klíčové noci, které pokaždé odhalí o něco víc detailů) a volbou stylistických prostředků (vše je nejdřív exponováno předem, než je to použito - nehledě na brilantní honičku ve vězeňské budově a na náměstí). Pro mě bez debat jeden z nejúchvatnějších filmů devadesátých let. / DOPLNĚNÍ PDZ (27. 8. 2015): 3,9 sek. (15.07.2002)

Scénář: David Twohy, Jeb Stuart .. Úžasný thriller. Napínavý a strhující až do konce. Po doktoru archeologie si Ford zahrál tentokrát doktora chirurgie a perfektně ztvárnil jeho vytrvalý boj s (ne)spravedlností v jejímž čele stanul neméně výborný TL Jones. Dnes už je to filmová klasika 90. let! (15.04.2005)