Vzpoura v Seattlu

No, Townsend si napoprvé vzal velké sousto. Pojmout téma (ne)možnosti demokracie a pro obyčejné smrtelníky nepředstavitelné moci nadnárodních korporací by bylo těžké i pro o desítky let zkušenější režiséry. Některé myšlenky Vzpoury v Seattlu jsou hodně zajímavé, ale zabíjí je nudná režie. Příběh zkrátka není tak znepokojující jak by mohl a mělbýt. Navíc mi tenhle film připadá hodně povrchní, v žádném z minipříběhů nejde hlouběji než na konstatování faktů (kromě Harrelsonovy postavy si tu nemusíte žádné motivace domýšlet, hrdinové vám vykecají všechno, na co myslí). Promarněná šance. (19.03.2009)

Towsend je hráčik a vsadil na dobrú kartu. Osudy obyčajných ľudí pripichnuté na známu udalosť, z ktorej je možné použiť aj dokumentárne zábery. Tento recept zaberie vždy, len sa to musí dobre navariť a aj známe tváre pomôžu a tých je tu dosť. No až takú bombu zas nenakuchtil, aby sa to podávalo v päťhviezdičkovej reštaurácii. (12.10.2008)

Na nezávislý film za osm milionů dolarů přináší Vzpoura v Seattlu poměrně velkorysou podívanou – a dokonce i pár hvězd, jimž vládnou Woody Harrelson a Charlize Theronová v rolích policisty a jeho těhotné manželky. Jenže na to, aby si příběh zasazený do nepokojů v Seattlu v roce 1999 divák náležitě vychutnal, musí jeho voličské srdce bít hodně nalevo. Scenáristická a režijní prvotina irského herce Stuarta Townsenda, jenž se objevil třeba v Lize výjimečných coby Dorian Gray, totiž spojuje náladově působivé výjevy z mohutných protestů proti zasedání Světové obchodní organizace s obsahem nepokrytě tendenčním. (14.06.2020)

Solidní apelovka na všechny zahleděnce, ale jak bylo zmíněno v závěrečných titulcích, dokud budou na světě vládnout peníze a s ní spojená úzká elita, asi těžko můžeme očekávat nějakou změnu. Zkrátka a dobře svět je místo kde vládnou peníze a tak to ještě hodně dlouho bude. K filmu není moc co bych napsal, přišel mi místy hodně plytký, dějově prázdnější a určitě né tolik naléhavý. Ono ostatně asi těžko jde porovnat demonstaci v Seattlu s například Krvavou nedělí v Severním Irsku. O hercích se zmiňovat nemá cenu, protože tento film nebyl na nich postaven, spíše šlo o nějaké to poselství. (23.02.2010)

Klíčovou postavou Battle in Seattle je ta kterou představuje Isaach de Bankolé. Právě ta, spolu s lékařem bez bez hranic Rade Šerbedžiji, totiž nese zásadní motivace nejen demonstrantů v ulicích, ale i celého snímku. Šerbedžijův lékař je ale, přes jednoznačnou pravdivost všeho co představuje, poněkud příliš naivní, Bankolého politik za to ve zkratce dobře shrnuje přezíravý postoj WTO k zemím Třetího světa. A stejně jako dění v ulicích Seattlu je milníkem antiglobalizačním hnutí, odhodlání některých zemí Třetího světa nenechat se vydírat obchodními zájmy, které daly najevo poprvé právě v Seattlu, je milníkem mezinárodní ekonomické politiky. Kronika pěti dnů protestů které kolem jednání WTO film staví, je vlastně velmi konzervativní. Milostná zápletka, hodní, zlí a oškliví (demonstranti, WTO, policie), těhotná žena napadená těžkooděnci (což je sice klišovité, na druhou stranu i dost dobře možné: na záběrech za autentické Seattlu které si každý může na webu najít policie nikde nekontroluje jestli náhodou nebije náhodného kolemjdoucího nebo těhotnou ženu - tak to u takových zásahů prostě chodí), to všechno je konvenční a k divákovi přívětivé (user friendly). Což bylo nakonec nejspíš i Townsendovým cílem. Tvrdit ale proto, že je to jen levičká agitka, je slaboduché ze dvou důvodů. Za prvé ten kdo to tvrdí většinou nemá problém adorovat pravičácké hurá vojácké agitky typu Black Hawk Down. A za druhé proto, že jsou věci za které agitovat má smysl. Apendix k násilí: Je zajímavé, že někteří lidé nemají problémy s násilím ve válečných filmech, bez ohledu jak kontroverzní konflikt zobrazují, ale tady jim to přijde neobhajitelné. Zvlášť když Battle in Seattle je v tomto směru až úzkostlivě korektní a násilné demonstranty nepouští mezi své hrdiny a jednoznačně je odsuzuje. (11.01.2011)