Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Zakopla jsem takhle při brouzdání po warezshopu o "Veřejného nepřítele č.1", vzpomněla si, že tady měl výborná hodnocení a tak jsem si film půjčila. Dav okotletovaných mániček, média, policajti, humbuk... a pak hop, Vincent Cassel s tím svým ksichtem jak paviání řiť - přepadává banky, prostřílí se ven, ujíždí autem, bouračka, střelba, zatčení, vězení, útěk, přepadení banky, střelba, honička autem, střelba a tak pořád dokola. Hlavní hrdina je prezentován jako nějaká kriminálnická ctihodná sereblita, ale nechápu proč. Je mi odporný, jeho chování nerozumím, lidi kolem něj se střídají jako fusekle, kde se berou a proč - netuším, jsou mi lhostejní. Fakt je normální oslovit jediného mukla na vězeňském dvorečku, kterého vidím prvně v životě, do půl minuty mu říct "plánuju útěk" a pak společně zdrhnout? Celá tato pasáž zabere maximálně zkratkovitých 5 minut. Vážně jsou francouzští bachaři a fízli takoví veleneschopní trotli? Skutečně Mesrinovi každá ženská bezdůvodně padala k nohám a pomáhala všemožnými silami (viz. advokátka)? Pomiňme Casselův paviání zadek, ani z fotek reálné osoby mi nikterak nezvlhly kalhotky. Byla jsem odhodlána vám sem šoupnout dvě hvězdičky, ale pak zjistím, že ty filmy jsou dva a já koukala na druhý díl. Se není čemu divit, že mi všechny ty postavy byly u tanga zářezu, když za sebou mají nějakou pro mě neznámou historii. Ovšem upřímně vám říkám: já ten první díl shánět nebudu. Kašlu na vymakanou dobovou atmosféru a skvělé herecké výkony. Dlouhé to bylo jak nedobrovolný nocleh v mraveništi! A hlavně mě poslední dobou sere glorifikace zločinců. Pochopím kriminalitu jako jediné východisko nebo mstu za osobní křivdu, ovšem loupit a zabíjet jen proto, že je někdo práce neschopný slaboch, s tím mi oližte morek! Zatím sem šlehnu 51% a jestli se naskytne příležitost vidět úvodní polovinu, vyhýbat se jí nebudu a třeba si mínění vylepším. A možná taky ne. (12.05.2011)

Prakticky platí všetko, čo som napísal v komentári prvého dielu. Pokračovanie si drží nastolené tempo, technické spracovanie, zaujímavosť deja ja na vysokej úrovni, frekventované striedanie lokalít a ich následná ucelenosť, aby film tvoril dojem kompaktnosti, mi vyrážali dych. Originálna scéna striedala druhú ako na eskalátoroch a napätie dotváralo brutálnu atmosféru tohto snímku. Prechod z dojemnej scény, kedy by ste Mesrineovi odpustili aj terorizmus svetového formátu sa následne zvrtne v scénu nechutnú a brutálnu, v ktorej by ste ho najradšej videli visieť so sľučkou na krku. Jedinou menšou zbraňou, ktorú vytasilo pokračovanie, boli herci. Menej výrazné vedľajšie postavy (okrem Ludivine Sagnier), ktorých herci nemali šancu poriadne preniesť svoj talent. Najdlhšia je záverečná scéna, takmer bez slov a hudby - dramaticky na takej úrovni, že som si skoro odhryzol všetko nechty. Takže posledné konštatovanie - Jean-François Richet sa týmto dvojfilmom blysol v tom najjagavejšom svetle, v budúcnosti nepodceňovať! 90%. (25.03.2009)

Vincent Cassel mi vytesal do lebky díru majzlíkem, takovejhle hereckej koncert už jsem dlouho neviděl, Mesrine se na plátně doslova zhmotnil! Navíc jeho život by si nevymyslel ani ten nejbláznivější scénárista, takže i kdyby měl Veřejný nepřítel třeba deset částí, pořád by bylo na co koukat. Já jsem ale vděčnej i za tyhle dvě, které ač to všechno berou hopem, jsou naprosto famózní. Hlavně ta neidealizace hlavního hrdiny. A myslím, že nemá smysl (Stejně jako u Kill Billa, Krvavého pobřeží a zřejmě stále častěji) brát Veřejného nepřítele jako dva filmy, když tvoří jednotný celek a jedna část by bez druhé nefungovala! (02.07.2009)

Víceméně hned po skončení prvního dílu jsem si pustil Epilog. A asi to nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Druhý díl Veřejného nepřítele má stejné klady jako jeho předchůdce - je dobře natočený a exceluje v něm Vincent Cassel, který svými maskami někomu může připomenout Al Pacina v Serpicovi. Ve filmu je spousta působivých scén, především pasáž s "honem na Mesrina" se velice povedla, ale ke slovu se často dostane i nuda. Nejvíce ve chvílích, kdy Mesrine básní o revoluci. Scenáristé jako by se v tomto filmu snažili poodhalit nám Mesrinovo nitro, ale z mého pohledu udělali to nejhorší, co mohli - ještě více mi vsugerovali, že ten člověk byl jen obyčejný namyšlený kluk, který nikdy nevyrostl. A tak jsem jen čekal, až se stane to, co jsem viděl na začátku prvního filmu. Než k tomu došlo, střídavě jsem se nudil i bavil, přemýšlel jsem, k čemu vlastně byl dobrý únos miliardáře a došel jsem k názoru, že naprosto k ničemu (v reálu i ve filmu), a litoval jsem, že policejní inspektor Broussard dostal tak málo prostoru. Pak přišla závěrečná sledovačka. Během ní se ukázalo, proč nebylo moudré pouštět si filmy hned po sobě. Ono v té scéně totiž není (co do obsahu) vůbec nic nového a přitom je taaaaak dlouhá. Jakákoliv pointa opět chyběla, z nijak šokujícího závěru jsem si bohužel neodnesl vůbec nic. Tentokrát tři, hezky natočený průměr. (02.07.2011)

VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1: EPILOG se má k VEŘEJNÉMU NEPŘÍTELI Č. 1 asi jako KILL BILL: VOLUME 2 ke KILL BILL: VOLUME 1. V prvním dílu nám byla představena figura, která teprve získávala své charakteristické znaky a utvořila se kolem ní mytologie, ve druhém již sledujeme životnou a dýchající postavu v komplexní, mnohem soudržnější, chytřejší a zábavnější podívané, která přestala klouzat po povrchu a odkazovat na jiná díla, okázale upozorňovat na sebe sama. Již se nestřídají nálady, žánry a formální postupy vystihující jiné filmy 70. let a Mesrine si nezkouší jednotlivé masky, ale už si jednu vybral, pracuje na své mediální image a médii konstruované identitě a vypovídá se víc o skutečné době a společenských náladách. Zatímco se v jedničce vystihovala ústřední teze "je mnoho pohledů, skutečný život nelze vystihnout v jeho úplnosti" neustálými změnami masek v každé scéně, ve dvojce se scény z prvního dílu kontextualizují do nových rámců. VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL Č. 1: EPILOG je tak nejlepší gangsterkou posledních let (píšu gangsterkou, nikoliv "policejním a gangsterským filmem", protože tuhle pozici zastává AMERICKÝ GANGSTER), která vypovídá o mediální prezentaci zločince, násilí, utváření si ikon a je nejen formálně (vpíjení textu do obrazu, střih akčních scén), ale i společensky podvratná. Výborná záležitost o mediální mrdce Mesrinovi. 10/10 (02.01.2009)