Pocit viny

Film ma silne tema a prime poselstvi k lidem,kteri hazi problemy dneska za hlavu. Thurman v hlavni roli nicmene nicmoc nepredvadi a hlavni role v takovemto filmu ji neprislusi. Jinak film je velmi rozvlacny (v podstate se v nem mnoho neodehrava,takze po strance scenare asi ne zrovna domysleny/vypiplany). A musel jsem k nemu upijet kavu - jinak bych usnul. (08.07.2008)

Docela silný překvápko při náhodnym přepínání tv! Aneb jak jeden silný moment dělá celý film ( pravda, vracíme se k němu několikrát ). No a dvoukolejný vedení filmu, kde konec přinese víc otazníků než odpovědí! Nejspíš záměrně. Snad neprozradim moc, když napíšu, že ty dvě koleje docela vystihují originální a český název filmu. Sám nevím k čemu se přiklonit... a to mě baví. Ale jsou tu i kazy, především Uma. (28.03.2012)

207. Po zhlédnutí filmu Dům z písku a mlhy, vynikajícím režijním a scénáristickém debutu Vadima Perelmana, jsem s nadějí očekával další skvělé dílo, ano, není jednoduše přehledné, snadno rozumem uchopitelné, přerývaný, útržkovitý děj nám to soustavně znesnadňuje, ale jedno je od začátku naprosto jasné, to odpoledne na střední škole došlo k tragédii, v prostorách školy po nemilosrdném běsnění ozbrojeného žáka zůstává množství zabitých a postřelených, ani dvě dívky ukrývající se na toaletě, Diana a Maureen, velmi si blízké kamarádky, neměly být vraždění střelce ušetřeny, společně s nimi jsme vtaženi do událostí, které před nás předstupují jen v jakých si neurčitých záblescích, překvapivě, bez zřejmé chronologie, jakoby úmyslně zpřeházené, jen v narůstajícím napětí tušíme a toto tušení je náš jediný dějový průvodce, přes dílčí scény, jednotlivé obrazy, drobné náznaky, zvuky, věty, se lopotně propracováváme k mimořádně silnému zážitku, jen vytrvat, nevzdat se, nepolevit, vyčkat rozuzlující vysvětlení a pak tiše, téměř bez dechu žasnout, jak fascinující hra se před námi po více jak hodinu rozvíjela, ano, je to jako fascinující hra, jako život sám, jemný, křehký, naplněný něhou a radostí, až jakoby nadoblačně snový, ale stačí moment a rázem se mění v krutou, nemilosrdně surovou skutečnost, plnou strachu, obav a bolesti. (18.08.2014)

Je to jeden z lepších filmů běžné americké nezávislé produkce. Film občas kolísá na hraně patetičnosti (ach ty mravoučné proslovy a hudba říkající si o emoce...) ale po většinu filmu jde o velmi dobře odvyprávěný příběh, který používá strašně moc nových nápadů. Je vidět, že Vadim Perelman má dobré vizuální cítění, protože některé obrazové kompozice a řešení scény jsou naprosto úchvatné... (a hlavně nejsou okoukané z tisíce jiných filmů). Nezbývá než to vyhodnotit jako úspěch, jehož největší handicap vidím v tom, jak se zařazuje do současného trendu překomplikovanosti příběhů podporující závěrečné zvraty, kdy zjistíte, jak to vlastně všechno je... (12.12.2008)

V mojich očiach sa tento film proste hral na niečo viac a nemal na to. Príbeh je až na pár momentov nudný až otravný a vyústenie akokoľvek chcelo byť prekvapujúce jednoducho nebolo. Naviac “flashbacky“ sú dávkované veľmi pomaly a segmenty z nich sa ešte opakujú(film ako stvorený pre pacientov trpiacich výpadkami krátkodobej pamäte...). Čakal som viac. (11.10.2008)