Příští rok ve stejnou dobu

Své divadelní kořeny film určitě nezapře, má výrazně televizní rozměr ať už tím, že jej od počátku do konce táhnou dialogy, jako především chudou výpravou a statičností děje, který se odehrává prakticky celý v jedné rekreační chatce. Filmu v mých očích paradoxně poněkud ublížil fakt, že hru znám z českého provedení se S. Žákem a V. Freimanovou v hlavních rolích a ono divadelní provedení nasadilo vysokou laťku, kterou se známým americkým hercům kupodivu nepovedlo překonat...Nápad ukázat na pravidelných setkáních dvou milenců proměny společnosti a novodobé dějiny Ameriky je dobrý, nicméně komediální i dramatický potenciál byl určitě větší, ve druhé půli filmu se do něj vkrádá čím dál tím víc sentimentu. Celkový dojem: 40 %. (07.04.2009)

Kvalitní konverzační komediální drama. Alan Alda i Ellen Burstyn předvádějí, jak moc dobří herci jsou. O kvalitách Sladovi hry nemluvě. Nebýt toho, že jsem pár let zpět měl možnost zhlédnout divadelní provedení s Freimanovou a Žákem, tak bych šel na plný počet, bohužel takhle musím konstatovat, že divadelní hra mi sedla více, i když nejsem s to to nějak racionálně obhájit. 85% (21.09.2010)

Dokonalá romantická komedie, úžasná 2menshow. Bernard Slade je machr a klidně vám to můžu zopakovat. .tavokapoz užům ot máv ěndilk a rhcam ej edalS dranreB Bernard Slade je machr. Dvě hodiny v tomto filmu pouze mluví dva lidé a věřte nevěřte, ono to nejen není nudné, ono je to naopak velice zábavné. Slade má neuvěřitelný talent vymýšlet humorné rozmluvy jakoby ze života. V některých scénách se nutně musí poznat každý. Herecky bravurně zvládnuté, všechny ty vývojové změny během života (osobně se mi nejvíc líbí Alda jako psycholéčitel a Burstyn jako hipík). Navíc s citlivým vedením klasika dramatické tvorby režiséra Mulligana, civilním prostředím a perfektní písničkou... Já nemůžu jinak, než za maximum. (01.01.2008)

Mám moc rád výrok Timothyho Learyho, že když se během šesti či sedmi let vymění všechny buňky v lidském těle, „ten istý“ člověk již není týmž – a tento film a zřejmě i jeho předloha to až příliš dobře ilustrují. Dialogy různých, bezmála nespojitých, lidí spojuje cosi, co přes poslední vteřinu zůstává záhadné. Stavba snímku, která by to mohla (a snad i měla) jemně a nenuceně vyslovit, o tom nic nevypoví. Co s tím? Jde jen o efektní divadelní iluzi? Nepochybuji, že drama, které bylo tomuto snímku předlohou, je zdařile napsáno a že svědčit ze sdílejícího hlediště všem těm proměnám, jimiž se osudy obou hrdinů, slívající se v jeden osud společný, ubírají, může přinést silný zážitek i tomu, kdo si nemyslí, že naplňovat život lze na více jevištích najednou. Film, skvěle zahraný – jako na divadle – však postrádá (na rozdíl od dramatičnosti) „filmovosti“, která by jej povýšila nad repliku divadelní hry. Chronologicky řazené scény neintegruje nic než vlezlá písnička a patetický sled fotografií co otisků času. Vtipně napsané dialogy toto smělé vizuální klišé pokaždé rozbijí – ale odstranit je přirozeně nedokáží. A tak se v tomto podivném rytmu střídají variace na milenecké znovuobjevování v historických souvislostech s americkým nacionálním patosem – a divák stále očima bloudí k té první chvíli, která to celé vyprávění předurčila… (14.07.2018)

Originální námět s vyšperkovanými dialogy a sehraným hereckým duem je cítit divadelním oparem. Nevěra tu byla vždy a všude, a nic na tom nemění ani fakt, že tihle dva z přímořského hotýlku jsou zadaní, se závazky a dobře situovaní. Volnomyšlenkářská ona mění účesy i názory, staromódní on maximálně tak kravaty, oba nicméně za dlouhá léta přecházejí z pobláznění ke zralosti. Kouzlo to má, ale nějaké příjemné šimrání jsem postrádal. Bohužel. (18.07.2012)