Obsahy(1)
Krátka vtipná "inštruktáž" o tom, čo by ste nemali robiť ak sa nechcete ocitnúť v situáciách ako vystrihnutých z hororových filmov. (ethos)
Videa (1)
Recenze (168)
U celýho projektu Grindhouse mám rád hlavně to balancování někde u hororu a zesměšnění hororu. Udržet se na tý hranici není jednoduchý protože pokud to člověk přežene zvrhne se to v trapnost nebo to skončí jako obyčejnej oldschool horor. Tohle i v případě fiktivního traileru splňuje bezesporu druhou část, ani náznak něčeho co by celou záležitost trochu odlehčilo. Možná gore, ale to je spekulace k neexistujícímu filmu. Ale což třeba jednou něco přijde a bude pak co hodnotit. Takhle 4 za pro mě lehce vybočující trailer v celém projektu Grindhouse. ()
Docela sranda s dobrým nápadem, Lucy Punch jsem zaznamenal, ale Simona Pegga jsem už nějak nerozeznal, bohužel minuta dvacet tři s takovýmto obsahem asi z mé strany nelze ohodnoti lépe a tak nějak mě nutí přemýšlet, zda to vubec má smysl zavádět do databáze? Ale asi ano, jen je to prostě zvláštní. Nechci nikoho rozhořčit. ()
Velice vtipný parody trailer střílející se z klasických hororových filmů. Jsem rád že Edgar Wright jako jediný pojal svůj kousek Grindhousu ne jako skutečný trailer snažící se zachovat iluzi že po "tomhle" přijde i celovečerní verze, ale udělal v podstatě jen krátký film dotýkající se daného tématu. ()
Tohle mi přišlo jako normální trailer na horor, takovéhle slátaniny, že někdo přijde do domu a tam ho někdo tím nejnechutěnjším způsobvem začne terorizovat, tak přesně tak vypadá drtivá většina hororů, takže měl-li tohle být grindhouse, tak zase tak nechutný nebyl, protože díky režisérům současných hororů jsme podobnými kousky v nevalné kvalitě (filmové, nikoli obrazové) zásobeni více než dost. Ani nápady nebyly v traileru bůhvíjaké. Průměrný trailer na hodně podprůměrný horor. 50% ()
Úsměvné a lehce strašidelné. Jít do domu, na kterém se vám už na první pohled něco nezdá; jít se kouknout, co to bylo za zvuk.... - takhle vypadá horor, kdežto tady v tomto traileru mi to vyloudilo úsměv na tváři. Neustále opakující se "don´t, don´t...." bylo dobré, ale když v závěru to slyšíme asi tak pětrkát za sekundu, tak to už bylo moc.... ()
Reklama