Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka

Tyto nejstarší scénky Spejbla a Hurvínka jsou asi nejlepší. Díval jsem se na to teď po letech s dětmi a přiznávám, že jsem se nejednou trhal smíchy, např. když Hurvínek "vaří" na klavír v díle "Pořádně si zařádit". Taky se přiznám, že mne fascinuje, když Hurvínek ve vhodnou chvíli zahýbe vypoulenýma očima... (28.02.2008)

nostalgické 3* nechci snižovat kvality těchto seriálů natož světoznámého divadla Spejbla a Hurvínka, ale je fakt, že v dětství mi černobílý ani barevný večerníček s nimi nijak neuchvátil. Stejný pocit jsem měl i při krátké repríze 2 dílů. Vzpomínám si, že na gramofonových deskách mě jejich příběhy asi bavili o něco víc, takže toto zpracování víc než tři hvězdičky ode mě nedostane, ale věřím že má dostatek svých fanoušků. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.12.2020)

Ten plný počet je silně nostalgický, poněvadž v případě eskapád páně Spejbla a Hurvínka bych potřeboval oči Hurvínka. Tedy ne kvůli jejich báječnému točivému momentu, ale abych byl schopen plně docenit duši dřevěných dětí páně Skupy. Ve věku Spejbla už je trochu těžší se ladit na tóny typicky dětské povídačky, ale přesto jsem se bavil.  První černobílá řada je velká klasika a úvodní díl s lyžováním či poslední s vysvědčením jsou pak doslova ikonické. Netuším, jak si dnes vede DSH, ale počítám, že to v té dnešní 3D konkurenci asi nemají lehké. Tady  prostě nelze hodnotit jinak. (10.01.2024)

Návrat archaických forem IV: V tomto seriálu se vlivem jeho stáří (rozuměj stáří loutek a celé dvojky) splétá staré s novým a nelze ho proto zpětně asociovat s vlastní minulostí, neb minulost ústřední dvojice tu minulost osobní přebíjí. Koncepce rodiny, která funguje i přes absenci matky, je pro mě nepochopitelná, rozbíjí tradiční model a nahrazuje klasický model matka-otec-děti zesíleným vztahem otec-děcko, potažmo dokonce otec-syn v prostředí prvorepublikové chudoby. Taťuldy a jeho utrápené lysé hlavy mi bylo vždycky neskonale líto. (18.01.2010)

Ani černobílý Spejbl a Hurvínek mě neodradil od shlédnutí a musím přiznat, že to stálo zato. Opět jsem s zasmál a pobavil a nemám výhrad. Spejbl a Hurvínek jsou prostě dokonalé loutkové postavy, které pobaví snad každého. Myslím, že je to takto: Američané mají Simpsonovi, my Češi máme Spejbla a Hurvínka, (Tak si to myslím já.) Ještě dokonalý hlasy Miloše Kirschnera a ostatních mluvících za loutky jsou prostě úžasné. (17.08.2011)