Nico - víc než zákon

Zhruba do 15-20 minut před koncem filmu děj šlape jako hodinky. Je znát, že Seagal vychází z vlastních zkušeností, takže to má celé civilní projev i vzhled a uvěřitelné reálie. Dokonce i humor se zde objeví, ne nějak výrazně, ale pár drobností se tu zachytit dá (a ano, jde o chtěný humor). Vlastně mi tu vadila jen Sharon Stone, taková buchtička domácí putička, která měla za úkol jen starostlivě svého manžela nabádat, jestli to náhodou nechce pro klid v rodině vzdát. Jenže od scény v garážích jde film totálně do kopru a finále je uspěchané neuvěřitelně. Jako by se konec celý narychlo musel předělat nebo na větší a promyšlenější finále nezbyly prachy. Shazuje to pak celý dojem z filmu, který je vlastně obžalobou amerického pokrytectví válečného, drogového i politického. (14.08.2023)

Nový filmový fenomén - Steven Seagal. Trochu zamyšlení neuškodí. Co je na tomto "herci" tak pozoruhodného? Proč ve všech filmech bezpochyby zastiňuje své zbývající kolegy? Myslím si, že je to způsobeno nebývalou upřímností jeho herectví a snad i civilního života. Jeho postavy samozřejmě nejsou jediné, které vždy přesně vědí koho, jak a proč odprásknout, ale přece jenom v jejich představitelích většinou zbyla troška herectví, aby jim přidali něco té obyčejné tuctovitosti a průměru, který je odsouvá z diváckého zájmu. To u Seagala to vypadá, jako by se bral, a asi se i tak bere, úplně vážně, jako by se považoval za novou naději lidstva, za nového supermana. A proto se nám líbí, jak Steven neuvěřitelně naturalisticky masakruje desítky neřádů, láme ruce i vazy jako stébla trávy, a dokonce i když se pustí do svého moralizování a osvětluje nám všechny možné světonázorové otázky. Seagal se totiž stylizuje(anebo jím dokonce je) do postavy knížete Myškina, u něhož je nebetyčná upřímnost tentokráte snad ještě přebita absolutní naivitou. My obyčejní, zkažení diváci tu proto podvědomě cítíme něco vyššího, ale jsme na hony vzdáleni tomu, abychom se Seagalovy neskutečné hloubky jednou dobrali bezezbytku. (27.11.2004)

"- Všetkých nás nemôžeš dostať!" "- To je pravda, ale aspoň dostanem jednotku za statočnosť". Priznám sa, že s akčných borcov, ktorý hviezdili v 80tých a 90tých rokoch, tak som mal vždy radšej Arnieho, Sylvestra, Žán Kloda alebo Brúsa. Od Pištu Seagala som videl niekoľko známych filmov, ale jeho prvý film dobieham až teraz. Steven Seagal vo svojej prvej úlohe drsného policajta, spoľahlivo prefacká každého, kto sa naňho len krivo pozrie a okrem toho, že je (ako vždy) štýlovo drsný, je predovšetkým mladý, rýchly a hlavne extra chudý, keďže teraz vyzerá ako pán krkovička. Určite jeden s tých lepších filmov od Seagala. Podobnú rolu drsných chlapíkov hral niekoľko, ale vždy mu to sedelo a sedí mu tu aj v jeho prvom filme od ktorého sa úspešne odrazil do 90tých rokov, kde natočil asi najväčšie hity (Prepadnutie v pacifiku, Ťažko ho zabiť).  65% - 3* (28.05.2022)

Steven Seagal byl teprve na počátku své kariéry a své nejlepší filmy natočil až po tomto filmu. Podle toho to i vypadalo. On se vlastně teprve rozehříval, ale už tady ukázal, že bojová umění ovládá dokonale. To však ještě netušil – no a vlastně ani diváci (že postupem času ze sebe začne dělat spíš šaška, který je každému k smíchu). Příběh má několik opravdu světlých okamžiků, dobrých bojových choreografií i atmosférických momentů, ale stejně tak se tu dá narazit na pár hluchých a slabších míst. Sharon Stone ve vedlejší roli určitě zaujme hlavně svých vzhledem, ale nejlepší ženskou na celém filmu byla samozřejmě Pam Grier, která hlavnímu hrdinovi zdatně sekundovala. Víc jak průměrné ohodnocení tomu ale nedám. (21.03.2021)

„To bejvávaly se Stevenem časy / ráno se vlezl do trenek / padouchů zvládl dvacet, někdy stovku / a přepral by i Eiffelovku / údy všech grázlů - ze sirek…“ Teď jsem se konečně dovtípil. On u toho aikida vydával mnohem méně energie, než byl jeho kalorický příjem a proto vše dopadlo tak, jak dopadlo.. (09.05.2011)